Ať chcete, nebo ne – v nové „timeline“ máte podle zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga v budoucnu zobrazit celý svůj život. Timeline (v české verzi Moje historie) nahrazuje dosavadní profilovou stránku a uživatelům Facebooku přináší zcela nové možnosti, jak mohou své zážitky zachytit v digitální podobě. Zároveň tím Zuckerberg odpovídá aktuálně nejsilnějšímu vyzyvateli: Google+. Tato od září pro všechny otevřená síť nově oživila soutěž a Facebook vytrhla z letargie zajištěné pozice lídra trhu. Přišel tedy čas na otázku: Které síti bude patřit budoucnost?
Jednoduše řečeno: Té, v níž člověk najde své přátele, své sociální okolí. Facebook s asi 800 miliony uživatelů je zde v jasném předstihu. Vyhledávací gigant Google je dosud v roli Davida, i když se u něj už registrovalo nějakých 79 milionů lidí (prosinec 2011). Náš pohled v testu se však zaměřil na to, co obě sítě poskytují uživatelům: možnosti komunikace, vyhledávání informací, použitelnost a ochranu dat.
S novými vymoženostmi vyhlásil Facebook změnu strategie, neboť v některých zemích, jako třeba v USA, už aktivita uživatelů upadá. Nová strategie: Přinést na webovou stránku více obsahu a posílit vzájemná spojení uživatelů. Nástrojem, který to má zajistit, je vedle timeline také Open Graph 2.0, rozhraní, které do profilu integruje data z aplikací. A Google+? Vyhledávací profesionálové odpovídají – ostatně jak jinak – vylepšenou vyhledávací funkcí a silnějším zapojením dalších služeb Googlu.
Na čem záleží |
---|
Komunikace Hlavní účel společenské sítě. Jak dobře se dá soukromě a otevřeně, mobilně a na PC komunikovat s ostatními? Použitelnost Jak dobře může člověk prezentovat sebe a své obsahy? Jak snadno najde informace a detailní nastavení v profilu? Ochrana dat Jak transparentní je využití dat, jak přesně je lze kontrolovat? Jaké je zabezpečení před malwarem a phishingovými útoky? |
Uživatelská komunikace je stále raison d’être, oprávněním existence obou služeb. Facebook klade důraz na osobní obsahy a prožitky, Google na informace a jejich tok v síti. To se odráží v různých silách konkurentů. Ale dokáže s tím Google+ Facebook zatlačit? Facebook je na rozdíl od Google+ koncipován jako platforma, na níž se – jako v iOS – rozvíjí vlastní svět (s uživateli, vývojáři aplikací, podniky). A nejen Facebook, mnozí jiní vývojáři tento produkt permanentně vylepšují a každému uživateli nabízejí individuální tvůrčí možnosti. Google+ je (ještě) jen propojením informací prostřednictvím uživatelských profilů, má však v rukávu jeden trumf: svůj vlastní operační systém Android. Pokud Google+ přesvědčí při komunikaci, použitelnosti a ochraně dat, může pro Facebook v oblasti mobility znamenat nebezpečí.
Komunikace
Cílená výměna mnoha cestami je možná jenom v síti
Ústředním prvkem obou sítí je stream, který oznamuje novinky vlastních přátel. Asi nepřekvapí, že Facebook působí vyzráleji. Zobrazení »Hlavní zprávy« třídí stream algoritmem „EdgeRank“. Ten favorizuje multimediální obsahy (jako fotografie a videa) a ty s mnoha komentáři. Takový předvýběr se nemusí každému líbit, pomáhá však zmírnit příliv informací tím, že dává přednost zobrazení toho, o čem Facebook předpokládá, že to uživatele zajímá. Chronologické zobrazení napříště nahradí „liveticker“, který při pravém okraji obrazovky v reálném čase zobrazuje všechny zprávy přátel. Naproti tomu Google+ působí chuději a všechno zobrazuje čistě chronologicky, což podobně jako u Twitteru velmi rychle může zdomácnět. Jenom ten, kdo jako filtr důsledně používá „circles“, tedy kruhy přátel, se stane pánem informačního proudu.
Abonovat, sledovat, nebo špehovat?
Jinou paralelou k Twitteru je „sledovací princip“ v Google+. Ten umožňuje sledovat vystavené obsahy každého uživatele jeho připojením k vlastním kruhům, aniž by s tím dotyčný musel souhlasit. Právě toto pociťují někteří uživatelé jako nepříjemné. Google tím však podněcuje otevřenost a rychlé zpracování informací. Facebook odnedávna nabízí podobnou funkci, abonenci. Tu však jako uživatel musíte nejprve zásadně povolit, teprve pak mohou jiní vaše vystavené informace sledovat. Kruh přátel je zde privátní prostor, také díky uzavřeným skupinám nebo plánovačům akcí, které u Google+ kompletně chybějí. Zato můžete na Google+ pomocí praktických „hangouts“ pořádat videokonference pro až deset (brzy 20) osob. Hangouts budou moci uživatelé Androidu od verze 4 využívat také na smartphonu. Naproti tomu Facebook poskytuje – vedle klasického textového chatování – jenom videochat 1 k 1.
Naopak sdílení obsahů se u Google+ teprve pozvolna rozbíhá, přitom má Google se svými četnými službami obrovský potenciál. Začátek tvoří (pochopitelně) YouTube, kde uživatel už nyní může vidět, která videa jeho přátelé na Google+ zpřístupnili, když si připojil jejich účty. Brzy bude přepracován také Reader, takže bude možné přímo odtud sdílet obsahy se svými kruhy v Google+. Teprve až Google mnoho uživatelů svých ostatních služeb převede na Google+, bude síť moci dosáhnout „kritické hmotnosti“, která urychlí růst.
Použitelnost
Jednoduchá obsluha při práci se sítí rozhoduje o zábavnosti nebo frustraci
Větší rozsah funkcí Facebooku má jednu nevýhodu: stránka je často nepřehledná, s prvky zapouzdřenými do sebe. Uživatelé Google+ se při všech námi měřených akcích – kromě prvního přihlášení – „naklikají“ méně (viz vpravo). Typickým příkladem jsou zde nastavení ochrany dat, která jsou u Facebooku rozložena na řadu podnabídek a k dosažení cíle vyžadují nejen množství kliknutí, ale také zbytečně ztěžují vlastní nalezení hledaných nastavení. „A když se nastavení dají měnit jen komplikovaně“, říká expert na použitelnost Tim Bosenick, „uživatelé je prostě nemění.“ V Google+ můžete všechna nastavení ohledně viditelnosti osobních informací zpracovat přímo přes profilovou stránku – jak by to také mělo být. „Google se poučil z pohromy známé jako Buzz disaster a Google+ hned od počátku vyvíjel s ohledem na ochranu dat,“ tolik Bosenick. Rozdíl je ale nepochybně dán také stářím, Facebook je na světě skoro osm let, Google+ sedm měsíců. Pro Google proto bude výzvou dodržet příjemně jednoduché ovládání, až přibudou další vymoženosti.
„Moje historie“, z hlediska použitelnosti velmi zdařilý počin Facebooku, dává uživateli ještě více možností, jak se představit. Nahrazuje starou profilovou stránku a prezentuje uživatele s jeho soukromými a pracovními zážitky, přáteli, vystavenými dokumenty, navštívenými místy ap. Všechny už zadané informace natékají automaticky. Kromě toho zde může být zveřejněno doslova všechno, od narození až do smrti, naštěstí je to však volitelné. Doplnit se dá timeline intuitivně kliknutím na časový proud. Všechno, co Google+ nabízí pro personalizaci v profilu, je hrstka fotografií, osobní informace a seznam vystavených příspěvků.
Nejostřejší zbraň Googlu: Vyhledávací funkce
Podstatně vyzrálejší je Google+ při hledání a prezentování nálezů – tedy v tom, čím se Google vždy vyznamenával. Velmi užitečná je nedávno zavedená (a Twitterem převzatá) funkce „hashtag“, která umožňuje předřazeným znakem „#“ označovat pojmy jako „hesla“. Tyto křížky fungují jako odkazy a dodávají nálezy, pokud se na ně ve vystaveném dokumentu klikne. Facebook sice prohledává také veřejně viditelná data, jako jména osob, stránky, aplikace nebo veřejně vystavená data, k jejich nalezení je však zapotřebí více kliknutí než u Googlu+. Navržené nálezy v hledacím řádku jednoznačně upřednostňují osoby a profily podniků.
Ochrana dat
Půvab sdílení je především radost pro Facebook a Google
„Když používáte neplacené služby, nejste zákazník, nýbrž produkt, který je prodáván.“ Tento výrok platí podle Erica Kinga z organizace pro ochranu dat Privacy International také pro Facebook a Google. Právě po ohlášených inovacích Facebooku se zdálo, že mnozí uživatelé mohou mít podobné pocity, intenzivně přece diskutovali o ochraně dat – a to po celém světě. Ví o nás Facebook příliš mnoho, když svůj život dáváme prostřednictvím timeline komukoliv napospas? Šiřitelé reklam budou mít z takových informací nepochybně radost, neboť s takovými údaji mohou své inzeráty umísťovat ještě cíleněji.
A chceme jako uživatel, aby aplikace, například hudební služby, bez našeho přičinění vystavovaly na našem profilu, co právě posloucháme nebo jinak vykonáváme? Právě tuto možnost poskytuje Facebook s rozšířeným protokolem OpenGraph dosud jen vybraným, v budoucnu ale nepochybně více poskytovatelům aplikací. Uživatel tím ztrácí další kus přehledu o tom, co se na Facebooku v jeho vlastním profilu vlastně děje. Přirozeně to přináší také výhody, když uživatelé v tomto příkladu mohou objevovat novou hudbu, nebo dokonce společně poslouchat tentýž song. Digitální sociální zábavní park Facebook se tím zase stává o něco napínavějším. Hranice pro ztrátu kontroly uživatele se však přibližuje, a znovu také vyvstává otázka, co Facebook s těmito daty dělá. Poctivě na ni bez spekulací mohou odpovědět jen autoři Facebooku, což však evidentně nečiní.
Nejprve hromadit uživatele, potom peníze
Google+ dosud není zamořen reklamou. Od určitého počtu uživatelů se však také Google pokusí přetvořit tato data na peníze, domnívá se Eric King. Sice je uvnitř sítě méně možností, jak se prezentovat, ale kdo používá také další služby Gogolu, jako YouTube nebo Google Mail, dodává tím Googlu dostatečně obsáhlý obraz své identity. Chvályhodný je proto přehled uložených informací v „dashboardu“, kde můžete také zpracovávat a vymazávat jednotlivé údaje. Facebook takovou možnost bohužel nenabízí, lze jenom požádat o CD s úplnou sbírkou dat.
Trochu dále je zato Facebook s ochranou přihlašování. Jako uživatel můžete přesně stanovit, které přístroje se smějí přihlásit do profilu a co se stane, když se o to pokusí jiné zařízení. A Facebook také vylepšil ochranu před nebezpečnými odkazy, protože se malware touto cestou šíří stále více.