Čtvrtstoletí hledání pokladů: geocaching je v Česku stále populární

Jak to všechno začalo

Příběh geocachingu se začal psát 1. května 2000. Pouhé tři dny poté, co americký prezident Bill Clinton oznámil vypnutí tzv. selektivní dostupnosti (Selective Availability) navigačního systému GPS. Plné zpřístupnění systému GPS (Global Positioning System) civilnímu sektoru otevřelo zcela nové možnosti.

Do té doby byla přesnost navigačního systému pro civilní účely záměrně snižována z vojenských důvodů. S přesností jen zhruba 100 metrů nebylo možné hru založenou na hledání malých předmětů realizovat. Po odstranění tohoto omezení se přesnost GPS přijímačů pro všechny uživatele zlepšila desetinásobně – tedy na zhruba 10 metrů.

Dave Ulmer, počítačový konzultant z Oregonu, se rozhodl tuto přesnost otestovat. Nedaleko svého domova v Beavercreeku ukryl černé plastové vědro naplněné různými předměty, včetně videokazet, knih, peněz a potravin. Na internetovém fóru pak zveřejnil souřadnice úkrytu s jednoduchým poselstvím: „Vezměte si něco, nechte něco.“

Tato původní skrýš, označovaná jako „Original Stash“ nebo „GPS Stash Hunt“, již v původní podobě neexistuje. Byla totiž nedlouho po svém vzniku odstraněna. Na jejím místě však dnes najdeme pamětní plaketu s názvem „Original Stash Tribute Plaque“, která patří mezi nejnavštěvovanější na světě. Myšlenka byla na světě a rychle se šířila mezi prvními uživateli GPS. Hráči začali umisťovat vlastní kešky a sdílet jejich souřadnice online. Název se brzy ustálil na „geocaching“, kombinaci slov „geo“ (země) a „cache“ (skrýš).

První kroky v České republice

Do České republiky dorazil geocaching poměrně brzy po té původní. První česká keška s názvem „Tex-Czech“ byla založena 1. června 2001, pouhý rok po vzniku hry samotné. Umístil ji zde Američan Ken Goldenberg v Praze na Štvanici. Tato keš je stále aktivní.

Globální fenomén v číslech

Za čtvrt století své existence se geocaching rozrostl do obřích rozměrů. Celosvětově je registrováno přes 7 milionů aktivních hráčů a více než 3,5 milionu kešek ve více než 190 zemích. Česká republika patří mezi země s nejvyšší hustotou kešek na kilometr čtvereční – aktuálně jich je zde ukryto přes 70 tisíc a aktivně se věnuje jejich hledání více než 100 tisíc českých „kačerů“, jak se geocacheři přezdívají.

Mezi nejnavštěvovanější keše světa patří „Prague Bridges – Charles Bridge“, která má desítky tisíc návštěv a patří mezi tzv. tradiční keše umístěné v turisticky atraktivní lokalitě.

Jak se geocaching vůbec „hraje“

Princip geocachingu je jednoduchý: jeden hráč ukryje schránku (keš), zaznamená přesné GPS souřadnice a ty spolu s doprovodným textem a případně nápovědami zveřejní na oficiálním webu geocaching.com. Ostatní hráči pak pomocí GPS zařízení nebo chytrých telefonů s aplikací kešku hledají.

Nalezená kešla obvykle obsahuje „logbook“, tedy deníček, do nějž nálezce zapíše své jméno a datum nálezu. V mnoha keších jsou i drobné předměty na výměnu – princip „něco si vezmi, něco zanech“ platí dodnes. Svůj nález následně hráč zaregistruje i online na svém profilu.

Typy kešek

Za dvacet pět let existence se geocaching vyvinul do mnoha různých forem:

• Tradiční keš – nejběžnější typ, kdy jsou zveřejněny přesné souřadnice úkrytu.
• Multi-cache – hledač musí navštívit několik míst a postupně získávat indicie k získání finální lokace.
• Mystery cache – vyžaduje vyřešení hádanky nebo úkolu pro získání správných souřadnic.
• Earth cache – místo bez fyzické schránky, kde se návštěvník učí o geologických jevech.
• Event cache – setkání kačerů v určitém čase a na určitém místě.
• Whereigo – interaktivní dobrodružství kombinující skutečný svět s virtuálními prvky.
• Letterbox hybrid– kombinuje geocaching s letterboxingem, starší formou hledání pokladů pomocí slovních nápověd.

Od GPS přijímačů k chytrým telefonům

V počátcích geocachingu byli hledači odkázáni na specializované GPS přijímače, které byly poměrně drahé a ne každý si je mohl dovolit. Používali se také GPS moduly, které se připojily k chytrému telefonu pomocí Bluetooth. S příchodem chytrých telefonů vybavených GPS a speciálními aplikacemi se geocaching stal dostupný prakticky komukoli.

Dnešní geocacher obvykle používá mobilní aplikaci, která nejen naviguje k cíli, ale také v níc najde veškerý popis kešky, nápovědy, předchozí záznamy, fotografie a umožňuje okamžité zalogování nálezu. Technologický pokrok tak významně zjednodušil a zpřístupnil celou aktivitu.

Proč je geocaching tak populární

Fenomén geocachingu přetrvává a roste z několika důvodů. Především jde o ideální spojení moderních technologií s pobytem v přírodě a fyzickou aktivitou. V době, kdy mnoho lidí tráví většinu času u obrazovek, nabízí geocaching důvod jít ven a hýbat se.

„Kačeři“ se často dostávají na místa, která by jinak nikdy nenavštívili – ať už jde o skryté zákoutí měst, neznámé přírodní zajímavosti nebo historické památky. Mnohé keše jsou umísťovány právě s cílem přivést návštěvníky na zajímavá místa a něco je naučit.

Pro rodiny s dětmi představuje geocaching ideální volnočasovou aktivitu, která kombinuje vzdělávání, dobrodružství a pohyb. Děti jsou motivovány touhou najít „poklad“ a přitom si často ani neuvědomují, kolik kilometrů urazily.

Významnou roli hraje také aspekt komunity – geocacheři se setkávají na speciálních akcích, sdílejí své zážitky a pomáhají si. Pro mnoho lidí se z geocachingu stal životní styl a způsob, jak poznávat svět z jiné perspektivy.

Pravidla a etiketa geocachingu

S rostoucí popularitou vznikla potřeba jasných pravidel, která by minimalizovala negativní dopady této aktivity. Základním principem je „Leave No Trace“ (nezanechávej stopy) – geocacher by měl být v přírodě nenápadný a chovat se ohleduplně.

Kešky by neměly být umísťovány na soukromých pozemcích bez souhlasu majitele, v chráněných přírodních oblastech s omezením pohybu nebo na místech, kde by mohly ohrozit hledače či narušovat historické památky. Hledači by měli manipulovat s keší diskrétně, aby nevzbudili pozornost „mudlů“ (nehrající veřejnosti), a vždy ji vracet přesně na původní místo a ve stejném stavu, v jakém ji našli.

Když dobrodružství přeroste v nebezpečí

Bohužel, v historii geocachingu došlo i k několika tragickým událostem. V roce 2015 například zemřel hledač v Motolském potoce v Praze při hledání kešky po vydatných deštích, kdy byl potok rozvodněný. 

Zaznamenány byly také případy pádů ze skal, zřícení nestabilních struktur nebo zabloudění v obtížném terénu. Proto je důležité vždy zvážit rizika spojená s konkrétní keší, respektovat výstrahy ostatních hráčů v komentářích a nepřeceňovat své schopnosti.

Zkušení kačeři doporučují mít vždy s sebou mobilní telefon, informovat někoho o svých plánech, nosit vhodné oblečení a obuv a být připraven hledání odložit, pokud se podmínky zhorší nebo se lokalita jeví jako nebezpečná.

Čtvrtstoletí a co dál?

Geocaching za 25 let své existence prokázal, že nejde o přechodný trend, ale o stabilní fenomén, který nalezl své pevné místo v oblasti outdoorových aktivit. S více než 7 miliony aktivních hráčů po celém světě a neustále rostoucím počtem keší se zdá, že jeho popularita jen tak neupadne.

V éře virtuální reality, sociálních sítí a neustálé online přítomnosti nabízí geocaching něco jedinečného – skutečné zážitky v reálném světě, kombinované s výhodami moderních technologií. A možná právě v tom spočívá jeho trvalá přitažlivost.

Zatímco základní princip zůstává stejný jako před 25 lety, hra se neustále vyvíjí, vznikají nové typy keší a technologické nástroje se zdokonalují. Ať už geocaching v budoucnu vezme jakýkoli směr, jeho základní hodnoty – dobrodružství, objevování a sdílení – budou pravděpodobně i nadále lákat nové generace hledačů pokladů.

Zdroj: hmdb, geocahing CZ, geocaching, Wikipedia