3D televizi se předvídá velká budoucnost, a 3D televizory se prý prodávají dobře: letos se jich má prodat celosvětově 3,2 miliónu, ale podle odhadu DisplaySearch se číslo vyšplhá až na 90 miliónů kusů v roce 2014.
Jenže až 30 procent lidí si novou technologii možná neužije. To alespoň prohlásil Robert Seidel, viceprezident CBS pro pokročilé technologie na letošní konferenci SMPTE. Až deset procent lidí podle něj nedokáže vnímat 3D televizní obraz pro různé oční vady, například pro částečnou barvoslepost nebo pro vady očních svalů; nadto se až dvaceti procentům může z 3D dělat špatně, popřípadě je rozbolí hlava.
Na zmíněné výroční konferenci Společnosti filmových a televizních inženýrů (SMPTE) však zazněly i názory protichůdné. Howard Postley z 3ality Digital oponuje, že špatně se lidem nedělá z 3D, nýbrž ze „špatného 3D“. Ocitoval i Jeffreyho Katzenberga (mimo jiné producenta Shreka a dalších filmů), podle něhož je „špatným obchodním modelem“ snažit se vyvolat obecenstvu zvracení.
Postley se ve svém příspěvku zaměřil na klíčové přístupy správného vytváření 3D, geometrií a konsistencí všech rozměrů počínaje. Zvlášť se vyslovil proti narušování okrajů předmětů. Ve 2D nevadí, když něčeho v popředí vidíme jen půlku, ve 3D to najednou ruší. Postley navrhuje předcházet tomu úpravou záběru nebo změnou jeho hloubky.
Pokud jde o 3D televizní vysílání, Christopher Lennon ze společnosti Harris přednesl, že přechod z HD na 3D nebude tak bolestný jako přechod z běžného vysílání na HD. Problémem je nedostatečná standardizace. Nejurčitější plány má prý Evropa. Podle Matthewa Goldmana z Ericssonu je však v zavádění pozemního 3D vysílání nejdále Jižní Korea. Největší výzvou pro pozemní vysílání je prý omezená šířka pásma.
Pokud jde o sledování 3D doma, Matt Cowan z RealD je toho názoru, že nejlepší by bylo vysílat plné rozlišení a implementovat polarizaci v obrazovce, k níž pak postačí jednoduché a levné brýle pasivní. Zdůraznil potřebu zaměnitelnosti brýlí mezi značkami. O bezbrýlovém 3D se vyslovil jako o „svatém grálu“. Největší výzvou pro ni zůstává multiview.
Před filmaři i tvůrci televizními je patrně ještě dlouhá cesta k vytváření 3D, které budeme vnímat dobře a sledovat rádi. Téměř se dá říci, že kinematografie i televize musí znovu vynalézt samy sebe. Film by se měl určitě zaměřit na to, a nevyčerpávat se zbytečnými převody z 2D. Kdo o ně stojí?
