iMacy jsou stolní počítače „vše v jednom“, zamýšlené především pro uživatele domácího. Vnitřek Apple obměňuje obvykle co půlrok, vzhled ponechává o něco déle.
(Úspěch iMaců vedl mnohé výrobce PC k pokusům o počítače pojaté podobně, jenže co se hodí pro Maca, nemusí se nutně ujmout i jako obyčejné PC.)
V nabídce jsou dvě provedení: 21″ a 27″ — vlastně počítače vestavěné do LCD monitoru. Dvacet jeden palec není v dnešní době rozměrem výjimečným a působí vcelku skromně, zato palců dvacet sedm — to už je skoro domácí kino; zejména, když uvážíte, jak blízko se můžete díky jemnému rozlišení posadit; přesto je díky velikosti obrazovky myslitelné užít si sledování filmu i společně v několika lidech.
Apple má vysokou jakost displejů — posouzení dojmu z nich je nutně subjektivní, ale jen obtížně najdete jiný, který potěší obdobně: bílé plochy jsou mimořádně čisté a z barev oči přecházejí. Když si zobrazíte reprodukci malby, máte nutkání dotknout se prsty těch tahů štětcem… Fotografie však mohou působit přesyceně a s nečekaným barevným závojem, který by se na monitoru obyčejnějším neprojevil.
Použitý displej je ostatně patrně míněn k tomu, aby u něj domácí uživatel žasl, ne k tomu, aby na něm profesionál upravoval fotografie. Lesklý displej má opravdu silné odrazy. Celodenní práce v běžně osvětlené místnosti je na něm pro oči únavná; odleskům se v zásadě nejde vyhnout, rozhodně ne na plochách tmavších. Displeje si spíše užijete večer k zábavě, anebo musíte být jedním z oněch „krtků“, kteří dávají přednost trvalému zatemnění.
První dojem z vybalení iMaca, z jeho minimalistického vzhledu a hliníkového povrchu, je dokonalost sama. (Pak zjistíte, že přece jen má vady krásy.) Jeho stojan působí zepředu nepatrně a divíte se, jak celý skoro čtrnáctikilový (27″) iMac unese. Ve skutečnosti je stojan bytelný a uchycen v těžišti — tedy alespoň co do výšky uchycení. iMac lze naklápět kolem vodorovné osy zlehka, třeba jen prstem, přitom ve zvoleném náklonu spočine bezchybně.
Inženýři Applu však nezvládli vyvážit iMac dokonale stranově — levá strana je o trochu těžší než pravá. A kloub stojanu, umožňující pouze vyklápění směrem k sobě nebo odklápění od sebe, má přece jen nepatrnou stranovou vůli, a tedy iMac levou stranou nepatrně poklesne… Jenže při šířce 65 cm to dokáže vyrobit rozdíl i několika milimetrů. A to už možná nepřehlédnete!
Takže vybaveni vodováhou a kousky čtvrtky nebo kartonu vypodložíte stojan dokonalého počítače za čtyřicet tisíc tak, aby obrazovka byla v rovině a vy v klidu.
Jste‑li vnímaví na „sladký zápach nové elektroniky“, kupte si iMac v létě, ne v zimě. Zejména první dny a první týden to potřebuje odvětrat. Pak už to ustoupí.
Do spodního okraje iMaca jsou vestavěny stereo reproduktory, a nemáte‑li vysoké nároky, uspokojí. Hladký vzhled není nikde rušen žádným ovládacím prvkem. Vypínač je vzadu (dosažitelný rukou i zepředu). Jas i hlasitost se upravují tlačítky na klávesnici. Černé jablko je zároveň infrapřijímačem pro možný dálkový ovladač (dokoupitelný zvlášť). Vprostřed horního okraje se skrývá nenápadná kamerka, a ještě nenápadnější čidlo okolního osvětlení, podle kterého iMac může sám snižovat nebo zvyšovat jas displeje. Tuto možnost lze v systémových preferencích vypnout — na okolní změny totiž reaguje možná příliš citlivě (a její citlivost nastavit nejde). V horní hraně je schován mikrofon.
Všechny konektory jsou také vzadu. Vlastně by na ně jinde nebylo ani vhodné místo. Ale u těch, ke kterým potřebujete často, to zamrzí. Dáte‑li iMaca ke zdi, pak i sluchátka budete připojovat jen po hmatu. Přitom si budete pamatovat, že je to ta vnější zdířka, ne ta vedle…
DVD vypalovačka se štěrbinovým vstupem — Apple ji nazývá SuperDrive — je v iMacu zprava. V návodu nestojí, kterou stranou do ní disky patří, ale potiskem k sobě. Malé disky se dovnitř dávat nesmějí, jen disky plného průměru 12 cm. Níže je čtečka na karty SD, SDXC.
Prostor mezi sklem a vlastním LCD není dokonale utěsněn od okolního prostředí, a pod sklo tak může tu a tam proniknout nějaké smítko a natrvalo se tam usadit. Vektorem průniku se zdá být právě SuperDrive, anebo možná na pohled zcela otevřená čtečka karet pod ním.
Při většině běžných činností na počítači není až tak snadné velkou obrazovku celou využít, většinou budete hledět do jejího středu. Jen na videa si odsednete (nebo na hry). Je potřeba dát si pozor, aby člověk správně seděl a nehrbil se při hledění do spodní půlky obrazu. Pomáhá, že náklon iMaca lze tak snadno upravovat.
Každý stolní počítač nutně hlučí, není‑li postaven bez pohyblivých částí. iMac tiše a jakoby medově hučí. Apple uvádí 18 dBA v místě uživatele, pokud je počítač v klidu. Při početní zátěži hluk poněkud zesílí. Je slyšitelný, ale povahou nerušivý a dá se mu přivyknout.
Bezdrátová klávesnice působí dojmem, že ji Apple schválně navrhl malou, aby vyniklo, jak je iMac velký. Rozteč kláves má ovšem standardní. Že jí chybí numerická klávesnice, to lze brát i jako výhodu — zbývá tak více místa na myš. Lze však pořídit i klávesnici úplnou, a připojovanou kabelem.
Klávesnice má nízký zdvih a klade jen slabý odpor; stisk tlačítek je svisle jednoznačný a na klávesnici se píše zlehka; tlačítka však svým provedením, tvarem a povrchem neposkytují prstům dostatečné „vedení“ a „oporu“, delší psaní může vést k pocitu únavy na šlachách prstů. Asi se počítá s tím, že běžný uživatel iMaca nepíše romány. (Viz ostatně nevhodnost lesklé obrazovky k dlouhé práci.)
Bezdrátová myš zvaná magická nemá žádná tlačítka, stiská se celá, anebo přímo po jejím povrchu přejíždíte prstem. Umožňuje tak posun obsahu okna do každého směru. A podporuje dvouprstné listování doleva a doprava.
V jejích preferencích můžete povolit také stisk druhotný (jak jej nazývá Apple s ohledem na leváky; konvenčně je znám jako stisk tlačítka pravého). Jenže myš jej neodlišuje od stisku základního („levého“) spolehlivě. Má to být v tomto místě, nebo v tamtom? Tady v tom bodě na kraji, nebo o kus vedle? Každý pokus o „pravé“ stisknutí je na této myši sázka, která nemusí vyjít. Kterým směrem ji nakonec mrštíte, zda z okna, nebo proti zdi, to už je čistě na vašem uvážení…
Krom toho stačí o povrch myši jakkoli zavadit, a posunete si nechtěně obsah okna. Jindy je naopak jakoby chvilku necitlivá. Listovat dvěma prsty lze jen stěží, protože celková vyšší přilnavost dvou prstů k povrchu myši způsobí, že spíše pohnete myší, než že byste vyrobili požadované gesto. Ledaže si myš na okrajích ještě dalšími prsty pevně přidržíte…
Je ku podivu, že tato myš patrně prošla uživatelským testováním v Applu. Třeba ji uvedli prostě proto, že nechtěli zkazit radost těm, kterým vyhovuje, jichž je patrně většina. Jednotlivé názory na ni můžete posoudit v Apple Store.
Vyzkoušená sestava
CPU: 2,7GHz Intel Core i5-2500S
RAM:4 GB 1333 MHz DDR3 (a dvě místa na DIMM ještě volná)
GPU:AMD Radeon HD 6770M, 512 MB GDDR5 SDRAM
HDD:1 TB, 7200 RPM, ST31000528AS
Displej:27″ TFT LCD IPS s podsvícením LED; nativně 2560 × 1440 px (16 : 9)
úhel 178° svisle i vodorovně
svítivost 375 cd/m²
kontrast 1000:1
odezva 12 ms
Konektory: Gigabitový Ethernet, 2× Thunderbolt, FireWire 800, 4× USB 2.0, zvuk dovnitř/ven (analog a optický digitál v jednom)
Vestavěno: WiFi a/b/g/n, Bluetooth 2.1 EDR; mikrofon; reproduktory; kamera; DVD/CD zapisovačka, SDXC
Model: Z0M6
Cena: 39 000 Kč
Změřený výkon
V Mac OS X 10.6.7
Geekbench 2.1.13 (32bit.): 7976
Maxon Cinebench 11.5 — CPU: 4,28 pts; OpenGL: 40,19 fps
Google Chrome 12.0.742.100…
Peacekeeper: 13 668
V8 Benchmark Suite v6: 12 549
Ve Windows 7 Enterprise (6.1.7600) 64bitových
Geekbench 2.1.13 (32bit.): 7011
Maxon Cinebench 11.5 — CPU: 4,47 pts; OpenGL: 52,85 fps
Google Chrome 12.0.742.100…
Peacekeeper: 13 114
V8 Benchmark Suite v6: 12 494
PCMark 7 Basic Edition v1.0.4: 2799 PCMarks
3DMark 11 Basic Edition v1.0.2: P1606 3DMarks
Windows Experience:
procesor 7,4
paměť 7,6
grafika 7,0
herní grafika 7,0
disk 5,9
Kupujete‑li Maca
Kupujete‑li Maca a cena se zdá výhodná, pozor na to, že vám asi prodávají loňský model. Na pohled stejný, ale je v něm loňský, a ne letošní hardware, a tedy nižšího výkonu. Dobře proto srovnejte parametry (nebo čísla modelů), abyste věděli, za co platíte.