Jak Photoshop změnil náš pohled

Photoshop mění tvář: Hodně věcí se za těch dvacet let vývoje změnilo. Zde jsou uvedeny pouze hlavní milníky v jeho vývoji.

Slovo „Photoshop“ je často bráno jako synonymum pro manipulaci s fotografií a pro padělání. To je ale nespravedlivé: falšování snímků je s ním sice mnohem jednodušší, ale používalo se už mnohem dříve.

« »

Photoshop za posledních dvacet let změnil náš svět, především pak pohled na tento svět. Dříve byla fotografie brána jako odraz reálného světa a fotografovaná scéna zobrazovala skutečně to, co fotograf viděl. Už dříve sice docházelo k pozměňování fotografií, tyto metody však byly používány spíše výjimečně: specialisté například dokázali vymazat z fotografie „historicky nepohodlnou“ osobu, jako Stalina nebo Gottwalda. Ale dnes? Pokud se vám nějaká fotografie zdá podezřelá, například zpěvačka na obálce je až příliš pěkná, v podezření je okamžitě Photoshop!

Když jsem poprvé, tedy v roce 1990, uslyšel o Photoshopu, byl jsem si jistý, že (přes všechen respekt) program s takto stupidním názvem ze softwarového trhu zase hodně rychle zmizí. V té době už jsem více než šest let pracoval s předchůdci tohoto programu, o nichž se později začalo mluvit jako o programech pro digitální zpracování obrazu. V roce 1984 jsem si pořídil svůj první Mac, který kromě mnoha jiných věcí nabízel i možnost kreslit si pomocí myši a programu MacPaint na monitoru ostré černé tahy.

Ačkoli už jsem mohl vytvářet a měnit „pixely“, ještě dlouho se nedalo mluvit o skutečném zpracování obrazu (fotografie). Do hry musela nejdříve vstoupit digitální fotografie. Příležitost pro mne znamenala po několika letech malá černá krabička s červeně svítícím otvorem na přední straně. Toto zařízení se instalovalo do jehličkové tiskárny místo tiskové hlavy a potom se za příšerného zvuku podobného cirkulárce pohybovalo nad fotografií a řádek po řádku ji „načítalo“ do počítače. Fotografie byla umístěna na válci, který se otáčel. Po dlouhé době se na displeji objevila velmi hrubá bitmapa snímku, která však už měla trochu blíž k fotografii z temné komory.

Za tímto programem následovaly další, které už zvládaly simulovat odstíny šedi a nabízely bitmapové vzory a sekvence, poté přišla podpora skutečných odstínů šedi a 32bitové barvy, tedy 16 milionů barev. V roce 1988 uvedla společnost Aldus na trh program s názvem Digital Darkroom a firma Letraset, dříve známá jako výrobce obtiskovacích „písmenek“, představila program ImageStudio pro zpracování černobílých snímků. Verze s podporou barev nazvaná ColorStuio následovala začátkem devadesátých let.

Levný a neprofesionální: Photoshop mi znělo jako zaprášený fotoateliér v Daytona Beach

Jednoho dne mi zavolal můj šéfredaktor a zeptal se mne: „Objevil se nový grafický editor. Nechtěl bys ho otestovat?“ „No jistě – a jak že se ten program jmenuje?“ „Photoshop.“ Photoshop! Hned jsem si představil malý krámek s fotografiemi a fotoateliér na rohu ulice Main Street v Daytona Beach, kde byly za výlohou a za poškrábaným sklem pultu vystaveny barevné fotografie usmívajících se „rodinek“. Digital Darkroom, ImageStudio – to byly názvy, které slibovaly kvalitu a úspěch v překonání zastaralé práce v temných komorách s červeným světlem a pachem chemikálií a převedení procesu zpracování fotografií na počítačový monitor. Ale Photoshop? To znělo levně a neprofesionálně.

Moje hodnocení po instalaci několika disket a intenzivním testování znělo: Není to tak špatné, jak jsem se obával, ale některé věci mi v tom programu chybí, když jeho vlastnosti srovnám s tím, na co jsem zvyklý u ColorStudia. (K mému překvapení to u Photoshopu chybí stále.) Mnoho věcí však fungovalo ve Photoshopu lépe.

Asi bych měl k programu mnohem méně výhrad, kdyby ho jeho tvůrci, Thomas a John Knollovi, nazvali jinak. Verze 1.0 se objevila v roce 1990 a až do verze 2.5 (1993) byl tento program dostupný jen pro počítače Mac. ColorStudio se vytratilo ze scény a zmizel tak jediný seriózní konkurent.

Zpočátku se o program Photoshop mnoho lidí nezajímalo. Pro amatéry byl příliš drahý a kromě několika průkopníků na něj i profesionální uživatelé (fotografové) přešli až o mnoho let později. Bylo tomu tak proto, že fotografie a celý proces jejího zpracování se stále ještě prováděly především analogově. Digitální fotografie v podstatě neexistovala. Navíc se stejně musela chemicky vyvolat, než se mohla digitálně zpracovat.

Dnes má povědomí o tomto programu mnoho lidí, a to i těch, kteří s ním ani nikdy nepracovali. Vyvíjel se společně s digitálním fotoaparátem. Nicméně to vedlo i k některým nedorozuměním. Tvrzení, že až od dob Photoshopu nelze věřit žádné fotografii, protože vše může být zmanipulováno a upraveno, totiž není pravdivé. Úpravy se prováděly i v případě konvenční fotografie – k zásahu do analogové fotografie však byly potřeba mnohem vyšší odborné znalosti. Ono ale v podstatě nejde o to, zda fotografie vznikla na čipu, pomocí stříbrné soli, nebo byla „nakreslena“. Zajímavé je, že argumenty proti údajné bezduché digitální fotografii jsou podobné těm, které byly před 120 lety vznášeny proti analogové fotografii, když nahrazovala dřevoryt a litografii. I tradiční fotografové, kteří si na digitální technologii často stěžují, jsou totiž často hrdí na to, co všechno v temné komoře s negativem dělají, jaké používají „recepty“ – aniž si to možná uvědomují, používají v podstatě také kreativní zpracování obrazu, i když analogové.

Pozor, paděláno: Je těžké rozpoznat, kolik „reality“ ještě ve fotografii je

Tzv. optimalizace měla zpočátku pouze opravit odchylky mezi tím, co mohl na scéně vidět přímý pozorovatel, a tím, jak vypadala konečná ilustrace v časopise. Je ale obtížné stanovit nějakou hranici pro to, které opravy ostrosti, saturace nebo tonálního rozsahu už jdou nad rámec potřebných úprav. Pokud změny těchto parametrů přeženete, jsou takto vytvořené obrázky v podstatě už mimo realitu. Týká se to změn jasu a barev, ale především zásahů většího rozsahu, kdy se změny neprovádí globálně na celém snímku, ale upravují se jen části – některé prvky mohou být dokonce přidány, odstraněny nebo hodně změněny, a jde tedy o formu montáže, retuše nebo deformace.

Už jsme si v podstatě zvykli na příval „dokonalosti“, hrnoucí se na nás z titulních stran časopisů, plakátů a inzerátů: všude jsou perfektní lidé s hladkou pletí, dokonalou postavou a skvělým úsměvem. To vše je ale pak připisováno Photoshopu. Taková kritika je sice oprávněná, ale přehlíží skutečnost, že idealizace lidí i dalších objektů byla vždy součástí umělecké reprodukce. Začala už v době kamenné (Věstonická venuše také nemá reálné proporce) a pokračovala antickými sochami a renesančními portréty až po současnost.

Dějiny fotografie jsou plné zajímavých okamžiků. Podívejte se na nejdůležitější momenty a mezníky vývoje za více než 180 let.
První digitální fotoaparát	První digitální fotoaparát Říká se, že vynálezcem digitálního fotoaparátu je Steven J. Sasson, inženýr ze společnosti Kodak. Jeho patent z 26. 12. 1978 úplně změnil tvář fotografování – i když pro většinu až o mnoho let později. Prvním komerčně dostupným modelem byl Kodak DCS 100, který se na trhu objevil v roce 1991.
Největší fotografie	Největší fotografie Gigapixelové fotografie jsou sestaveny z mnoha jednotlivých snímků, které se poskládají dohromady. Ukazují většinou fantastická panoramata, která si můžete „nazoomovat“ téměř nekonečně. Patrně největší fotografií je v současnosti 45gigapixelový snímek – panoráma Dubaje, které vytvořil fotograf Gerald Donovan.
Nejznámější fotografie	Nejznámější fotografie Kultovní fotografie „Guerrillero Heroico“, jejímž autorem je kubánský fotograf Alberto Korda, zobrazuje Ernesta Rafaela Guevaru de la Serna, což byl argentinský lékař, marxistický revolucionář a vůdce kubánských guerill, známý pod přezdívkou Che Guevara. Tato fotografie se stala symbolem hnutí z roku 1968 a ikonou pop kultury.
Nejširší záběr	Nejširší záběr V období mezi zářím 2003 a lednem 2004 pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled množství fotografií vesmírného prostoru sestavených do „Hubble Ultra Deep Field“. 800 jednotlivých snímků s celkovou expoziční dobou 11,3 dne bylo spojeno v jednu velkou fotografii, která ukazuje cca 10 000 galaxií a zobrazuje stav vesmíru cca před 13,2 miliardy let.
První barevná fotografie	První barevná fotografie Barevná fotografie je patrně starší, než si myslíte. Již v roce 1861 položil vědec James Clerk Maxwell fyzikální základy teorie barevné fotografie. Promítl na plátno současně tři černobílé snímky barevné řádové stuhy přes červený, zelený a modrý filtr. Vznikla první barevná fotografie.
První fotografie	První fotografie První fotografie vůbec vytvořil ve 20. letech 19. století Francouz Joseph Nicéphore Niépce, vynálezce fotografie a průkopník v tomto oboru. Experimentoval s litografií, chloridem stříbrným, a nakonec se zaměřil na živici. První dochovaný snímek ukazuje pohled z jeho ateliéru v LeGras.

Nicméně fotomontáže a idealizace mohou být nebezpečné, protože nemusí být hned odhaleny. Socha už je chápána jako umělecký pohled jejího tvůrce na realitu, stejně tak malba nebo kresba. Fotografie ale často není vnímána jako něco, co bylo poté „nalíčeno“. Z našich celoživotních zkušeností s fotografií totiž často vyplývá, že odráží skutečnou realitu a svět vypadá jako na snímku. Z takovýchto závěrů mohou vzejít osudové chyby s absurdními důsledky. Proto se před rokem ve Francii řešila legislativa, která měla vést k povinnému označování fotografií, které byly upraveny v počítači. Vedl k tomu případ mladé ženy, která vyhladověla až k smrti, protože chtěla být stejně štíhlá jako modelky z titulních stran časopisů.

Takovýto zákon by ale v podstatě znamenal, že označena by musela být téměř každá digitální fotografie – pokud ji vyfotografujete ve formátu RAW, alespoň základním úpravám v počítači se neubráníte. Tento požadavek vyplývá i ze základního nepochopení situace: „pravost“ fotografie neexistovala ani v období před Photoshopem. Každý fotograf přitom ví, že snímek odráží jeho vidění situace a zachycuje jen část reality. A berte to i takto: modelku můžete „zeštíhlit“ už v ateliéru – jen správným nasvětlením a zvolením správného úhlu záběru.

Photoshop je ale pouze nástroj a jeho potenciál se rozvíjí teprve v rukou zkušeného uživatele.  Jak vydavatelé, tak čtenáři přitom mají často pocit, že to všechno zvládne „Photoshop“ a stačí několikrát kliknout myší. To je samozřejmě pravdě hodně vzdálené. Každá fotografie zveřejněná v médiích většinou nejen splňuje svůj dokumentární účel, ale také dost vysoké estetické požadavky. Musí totiž obstát ve velmi konkurenčním prostředí. Umělecký ředitel denně hodnotí stovky, ne-li tisíce fotografií, a je jasné, že větší šanci mají ty „krásné“.

Mocný nástroj: Je téměř nemožné zjistit všechny jeho možnosti

Samozřejmě že se můj částečně skeptický postoj k Photoshopu velmi rychle proměnil v nadšení. Je těžké si představit absenci tohoto kreativního nástroje v prostředí médií, stejně jako v prostředí domácností. Za dvacet let vývoje se stal tento software natolik mocným a všestranným, že si člověk jen těžko dokáže představit všechny jeho způsoby a možnosti využití.

Před nějakou dobou jsem dělal rozhovor s ilustrátorem, který deset let pracoval na obrovském knižním projektu. Výsledek byl vynikající. Používal nejnovější verzi Photoshopu, ale jak přiznal, seznámení s jeho funkcemi mu zabralo opravdu dlouhou dobu a zdaleka nezná všechny. V rozhovoru se stále vracel k tomu, jaké nové techniky se v průběhu práce naučil, jak elegantním způsobem vyřešil různé problémy s realizací a jaké nástroje využíval. Na konci rozhovoru si ale stěžoval, že kdyby znal o Photoshopu to, co zná teď, celý projekt by mu trval ani ne polovinu času. Jeho neznalost ho tedy stála pět let práce. Nebo jinak řečeno: Photoshop mu mohl zachránit pět let. O kterém softwaru můžete tohle říct? Jak už tedy bylo řečeno dříve: Photoshop je program, který změnil náš svět.