Patenty mají pro společnost přece smysl, tvrdí v pozoruhodném článku Nilay Patel, jenž si vytkl za cíl upozornit s chladnou hlavou na ty stránky patentové ochrany, které jsou ve vzrušených hovorech poslední doby opomíjeny.
Patenty se totiž přičiňují o to, že se vynálezy netají a neztrácejí. Kdyby nebylo patentů, vynálezci, respektive obchodní společnosti by nejspíše chránily vynálezy jako obchodní tajemství. To by mohly po neomezenou dobu, a nelze vyloučit, že by se znalost nejednoho tajemství nakonec ztratila, jako se ve starších dějinách lidstva možná stalo mnohokrát.
Zdaleka ne každé výrobní tajemství lze totiž rozlousknout jen tak, že se podíváte na hotový výrobek. A ostatně, podle současného práva nemají být zlepšení „zřejmá“ vůbec patentovatelná.
Vynález nepožívá ochrany jen tak za nic (odhlédnuto od poplatků). Výměnou za ochranu musí vynálezce svůj vynález zveřejnit, a to popsán natolik podrobně, aby každý s běžnou znalostí oboru dokázal vynálezu užít. Každý zájemce může zveřejněný patent podrobně prostudovat a poučit se z něj; vynález tak není zapomenut, ale právě naopak — lidské poznání rozšiřuje.
Pravda, bez licence nesmějí druzí vynálezu využít — po dobu trvání patentové ochrany. Ale mohou, poučeni a inspirováni, zkusit vymyslit jiný postup, tak aby patent obešli. Až patentová ochrana vyprší, popis vynálezu zůstane veřejný a pak jej může volně využívat kdokoli.
Ochrana delší než ve středověku
Samostatně ovšem stojí otázka doby patentové ochrany. Lze se dohadovat, že současných dvacet let neodpovídá rychlosti vývoje. Jestliže Apple drží patent například na vícedotykové ovládání, je opravdu společensky žádoucí, aby jeho ochrana trvala dvacet let?
Pozoruhodné je, že po většinu dějin patentů trvala ochrana mnohdy kratší čas, ačkoli tehdejší pokrok byl tak pomalý, že za celý jeden lidský život se změnilo jen málo.
Ve starověké Sybaridě se výsostné právo na zisk z určitého vylepšení udělovalo na rok. Florenťan Filippo Brunelleschi obdržel v roce 1421 patent na bárku opatřenou kladkou na pouhé tři roky. V Benátské republice se patenty koncem patnáctého století udělovaly na deset let; v Anglii se však tou dobou objevily patenty i na 20 let. Je ku podivu, že lhůta, která se už ve středověku zdála dlouhou, platí podnes, i ve věku „digitálním“. Jen si vybavte stav technologie kolem nás v době před dvaceti lety…
Nucená licence
V řadě zemí, včetně zemí EU, se uplatňuje takzvaná nucená licence. Jestliže držitel patentu nevyužívá vynálezu dostatečně, a neudělil licence, může licence udělovat patentový úřad; a může tak učinit také ve veřejném zájmu.
Spor o patenty softwarové
Řada lidí je proti možnosti patentovat řešení softwarová. Argumenty zakládají na tom, že totiž nelze (mimo jiné) patentovat objevy a přírodní zákony; za přírodní zákon se považuje i matematika, a řada lidí je přesvědčena o tom, že počítačové programy jsou jen uplatněním matematiky. Sice uplatněním tvůrčím, ale to už podchycuje právo autorské. Nilay Patel k tomu poznamenává, že důsledně vzato je ovšem každý vynález jen uplatněním matematiky nebo jiných poznatků zákonů přírody.
USA softwarové patenty výslovně neznají a pohlížejí na každý případ jako na kterýkoli jiný patentový případ. Panuje tam v této oblasti velká nejistota. Už padesát let hranici mezi tím, co lze nebo nelze patentovat ve vztahu k softwaru, vymezují — a hranici posouvají tu tam, tu zpět — precedentní rozhodnutí soudů.
V Evropě je stav přehlednější jen na oko. „Počítačové programy“ sice výslovně podle litery zákona nemohou být předmětem patentu, ale jen do té míry, že nemohou založit právo na patent samy o sobě. Je‑li software přidružen k jinému řešení, které patentovatelné je, může se udělená patentová ochrana v důsledku vztahovat i na software.
Patentoví trolové
Zákeřnými škůdci všech technologických firem, prozatím především v USA, jsou společnosti, které samy nic nevytvářejí, jen skupují patenty a vymáhají náhrady. Že samy nic nevytvářejí a neprodávají, nejsou zranitelné — nelze na ně vyjít s patentovou protižalobou. Ani nelze uplatnit ochranu hospodářské soutěže — patentový trol nic nevyrábí, neprodává, tedy nesoutěží. Dala by se proti nim vymyslit určitá omezení, ale jen kdyby byla vůle změnit příslušné zákony…
Nejen v USA, ale také v Evropě má právo na ochranu hospodářské soutěže zamezovat tomu, aby se duševní vlastnictví (nejen patenty) zneužívalo k jejímu potlačování. Vyhodnocuje se přitom řada hledisek dopadu na trh a na možnost výrobců soutěžit. Proto s napětím očekávejme, jak nakonec skončí snaha Applu potlačit soutěž v prodeji dotykových tabletů a telefonů. Konečné vítězství Applu nad Samsungem, HTC a dalšími výrobci z tábora Androidu by bylo špatnou zprávou pro všechny — i pro ty z vás, kteří nedáte dopustit na svůj iPhone nebo iPad.