Superpočítač, který není větší než kapka vody a přitom dokáže provádět miliardy výpočtů za vteřinu – takový stroj je bezpochyby snem každého vývojáře. Příběh DNA počítačů začal teprve v 90. letech minulého století, kdy si informatik Leonard Adleman povšiml, že matematické výpočty se dají provádět také pomocí genomu. Aktuálně se základním stavebním kamenem počítacích přístrojů namísto křemíku může stát molekula dědičnosti, deoxyribonukleová kyselina (DNA). Pro běžný počítač znamenají výpočty provádění algoritmu, instrukcí krok za krokem, které bere z paměti, zpracuje a vyhodí výsledek. Základní ideou DNA počítačů je ale nahradit křemík nukleovými kyselinami a elektrickými signály, které putují skrze chemická spojení. Zastánci DNA technologie upozorňují na Moorův zákon, podle něhož brzy narazíme na hranice miniaturizace, a čipy založené na křemíku tak přestanou dostačovat.
Jaká bude další budoucnost DNA počítačů? Mají naději na širší využití. Čtěte v prosincovém Chipu.
Společně s výzkumníky Univerzity ve Washingtonu vyvinula firma Microsoft celosvětově první plně automatizované DNA úložiště. Prototyp stojí 10 tisíc dolarů.
