Když před nedávnem policie odposlechla telefonní hovory našich zákonodárců, přihrávajících si domů miliony, začali poslanci řešit, jak si zachovat více soukromí a odposlechům se bránit. Zároveň s tím však za naše peníze budují sledovací systém, o jakém se nezdálo ani Orwellovi a nad kterým by STB slintala blahem. Projekt Indect o nás brzy bude vědět vše. Stačí se jen „nevhodně“ zachovat.
Stát se podezřelým není těžké. Letiště, prázdniny - lidé hledají svou check-in přepážku, mají starosti s odbavením svých zavazadel, jiní telefonují, píší e-maily. Členové ochranky se potí a jejich oči jsou schopny zachytit jen zlomek tohoto hemžení. Jeden z nich však přesto zůstává klidný. Bez emocí pozoruje cestující letecké dopravy a rozhoduje o tom, kdo je podezřelý. Má k dispozici desítky „očí“ a vidí vše – je to totiž počítač, který je „krmen“ záznamy z videokamer. Na základě algoritmu pak rozhodne, kdo se chová normálně – a kdo možná zamýšlí spáchat zločin.
Je ale skutečnost opravdu taková? Je technologie schopna dekódovat záměry lidí? Politici a vládní úřady doufají, že nové analytické systémy jako Indect tento úkol dokážou splnit. Tento technický vývoj má však i svůj problematický aspekt, kterým je citelný zásah do soukromí. V současné době jsou již sledovány miliony občanů. Jedno špatné slovo, jeden špatný pohyb, a už z vás může být podezřelý.
Článek najdete v Chipu 10.
Také vám prozradíme, jak fungují jednotlivé typy sledování...
