Proč první bankomat „zářil“. A kdy už nebudeme platit hotovostí

Dnes se o bankomatech už moc nemluví. Přestávají totiž být důležité, protože hotovost využíváme čím dál méně. Nebylo tomu ale tak vždy.

Stejně jako počítač má i bankomat za sebou dlouhou historii, než se stal obecně známým předmětem každodenního života. Již v roce 1939 postavil původem Armén George L. Simjoan v New Yorku první „bankograf“. Jeho přijetí veřejností však zůstalo velmi sporné, a proto jej vynálezce po půl roce vlastnoručně demontoval a sarkasticky prohlásil: „Vypadá to, že jedinými uživateli bylo několik prostitutek a hazardních hráčů, kteří nechtějí mít s pokladnami nic společného.“

Největší problém: zabezpečení

Vhodný ochranný mechanismus, díky němuž bylo možné bankomaty vůbec začít používat, vynalezl v roce 1966 Skot James Goodfellow. Tehdy osmadvacetiletý vývojový inženýr, pracující u výrobce navigačních a sledovacích systémů Kelvin Hughes, dostal za úkol vyvinout automatický systém pro výplatu bankovek. Banky by měly být přece schopny v sobotu ráno zavřít, aniž by zákazníci zůstali o víkendu bez hotovosti. 

Jeho nápad zněl: strojově čitelná karta se zašifrovaným obsahem – pouze v kombinaci s tajným číslem, které je třeba zadat – umožňuje přístup k vlastnímu účtu. Obojí se dešifruje, a pouze pokud se shodují, zámek se otevře. Karta a PIN tak už v roce 1966 tvořily takříkajíc moderní dvoufaktorovou autentizaci. 

Můžeme být rádi, že zvítězila Goodfellowova myšlenka, a ne (z dnešního pohledu bohatě kontaminovaná) metoda konkurenčního vynálezce Johna Shepherda-Barrona. Ten chtěl jako přístupovou metodu zavést šeky napuštěné mírně radioaktivními chemikáliemi, které kódovaly PIN. Shepherd-Barron, rovněž Skot, představil svůj „zářící“ bankomat v roce 1967. 

Naproti tomu Goodfellowova metoda PINu, patentovaná v roce 1966, se používá dodnes. I když bankomaty neubrání vše, je PIN stále bezpečnou autentizační metodou, která odemyká mobilní telefony a reguluje přístup k penězům.

Jak šel čas

V roce 1989 (ještě před pádem komunismu) vyplivl hotovost i první československý bankomat v pobočce tehdejší České státní spořitelny v Praze na Václavském náměstí. Původně byl určen pro omezený okruh uživatelů: nejdřív ho mohli využívat jenom zaměstnanci banky. Pro veřejnost se zpřístupnil až na začátku prosince 1989. Pracoval v off-line režimu a nedokázal zjistit, kolik má klient momentálně na účtu. Údaje se aktualizovaly jednou denně – ručně pomocí disket. Takový bankomat se tak ještě před masovým rozšířením počítačů stal vlastně prvním počítačovým terminálem, který mohl používat každý.

Počet bankomatů v ČR rychle rostl. První on-line verzi zprovoznila Komerční banka v roce 1992, o čtyři roky později už jich bylo po republice tisíc. Množství míst, kam si držitelé bankovních karet mohli zajít pro hotovost, pak stoupal dál. V roce 2015 už bylo v Česku zhruba 4500 bankomatů, růst se ale začal zpomalovat a v současnosti jich máme v republice zhruba 5500 (ne každý bankomat provozuje banka).

Do kdy budeme platit hotovostí?

Hotovost obecně ztrácí na významu. Digitální platby se již dlouho prosazují ve všech oblastech. Ve Švédsku, kde má hotovost podobnou pověst jako fax, přijímají platby mobilním telefonem dokonce i žebráci. Trend digitálních plateb však roste všude. Pandemie koronaviru vývoj urychlila – na jedné straně proto, že se obrovsky rozrostl on-line obchod, na straně druhé proto, že proti bankovkám a mincím hovoří i hygienické důvody.

Zdroj: časopis Chip