Před delší dobou jsem psal pro server DigitálníDomácnost.cz článek, kde jsem srovnával náklady na tisk u laserové tiskárny, inkoustové s barevnými patronami a inkoustové s vysokokapacitními zásobníky. Tento článek – ač je to k nevíře – má stále svou platnost. To proto, že tisk velkokapacitními patronami vychází stále nejlevněji.
Jsme potomci Přemka Podlahy
Ne, nebojte se, nebudu vám ukazovat, jak postavit teletník, kde v prvním patře žijí slepice, které se ohřívají teplem jdoucím z přízemí, ale chci upozornit na to, že jsme (bohudíky) stále národem hračičků. A proto inkoustové tiskárny s velkokapacitními zásobníky pro nás mají svůj smysl. Proč? Odpověď je snadná. U inkoustové tiskárny s klasickými zásobníky prostě vyjmeme prázdný zásobník a vyměníme jej za (drahý) nový. Klik, šup, cvak – a je to.
Ale u tiskárny s velkokapacitními zásobníky je tady místo na kus klasické české tvořivosti. Vy totiž koupíte velkokapacitní patronu, tu otevřete, a její obsah vlijete do tanku, zásobníku na inkoust, který se nachází u tiskárny. Možná se při tom trochu polijete barvou – pokud jste nešikovní – ale ten pocit dobře z vykonané práce, ten pocit, že své přítelkyni můžete ukázat inkoustem potřísněnou ruku, že jste to dokázali! Že jste šikovní! Že to umíte a zvládnete! A ještě při tom ušetříte na tisku! To vás – i ji, i když z toho nic mít nebude – musí potěšit, ne?
Od laserovky k tiskárně s vysokokapacitními zásobníky
Moje stará, ale věrná a dobrá laserová tiskárna Samsung stále tiskne. Ale jednou za čas si řekne o porci toneru. Rezolutně. Počítá si totiž vytištěné stránky a jakmile dojde k nějakému číslu, nejprve mne upozorní na to, abych jí koupil novou náplň, tonerovou kazetu, a pak jednoho dne skončí s tiskem – a i když třepete se zásobníkem toneru jak zběsilí, nevytiskne už ani stránku. Navíc zásobník není žádná láce, kupuji originály, protože s plněnými tonery jsem nebyl spokojen – a zdá se, že ani moje tiskárna. To je věc každého, zda si lajsne obnovit náplň v kazetě, nebo koupí originál od výrobce. Je to i jeho riziko.
Nicméně, tuhle tiskárnu nelze používat v síti. Pokud ovšem nemáte směrovač (router), který umí udělat z tiskárny, zapojené do jeho USB konektoru, tiskárnu síťovou. Nemá ani Wi-Fi, takže – pokud ji máte zapojenou k počítači nebo ke směrovači, jste omezeni délkou připojovacího kabelu. A nemůžete tisknout třeba z mobilu. Tedy můžete, ale s problémy. A navíc, nemá ani NFC, jak to měly poprvé tiskárny Samsung, kdy připojení takové tiskárny k mobilu bylo díky tomu otázkou okamžiku a na jednom z veletrhů IFA to byla taková malá revoluce – a snad i proto divizi tiskáren od Samsungu posléze koupilo poslední dobou trochu velmi váhavé HP, které (se mi zdá) ztratilo nějak svoji živelnost.
Prostě ta tiskárna je už out, i když stále tiskne, nemá poškrábaný obrazový ani zapékací válec, takže jsem se rozhodl, že si ji nechám na černobílé potiskování, dokud bude moci pracovat. A ona je mi za to vděčná. Když ji zapnu, bliká ne mě modrým mezikružím na panelu.
I začal jsem zkoumat, kudy dál. Rozhodnutí bylo pro mne jasné, zvláště, když jsem mluvil s mým dlouholetým kamarádem Dagem, který mi sdělil: „Představ si, že po roce a půl teprve poprvé dolévám inkoust do zásobníků u mého Epsonu,“ že nová tiskárna bude Epson s vysokokapacitními zásobníky. A vydal jsem se na internet, abych zjistil, kde si koupím recenzovanou tiskárnu Epson L655, která se mi líbila, byla hezká, trvanlivá, omyvatelná vlhkým hadříkem a sexy.
Zjistil jsem, že nikde.
Byl to starší model a musel jsem hledat jinou.
A našel jsem.
Jmenuje se L386 a existuje i její mnohem chytřejší ségra, která má dokonce nahoře barevný displej. A protože jsem spořivý typ, asi dva týdny jsem zvažoval – a kvůli tomu i nespal –, zda tu levnější – bez displeje – nebo tu dražší– s displejem.
Hádejte, jakou jsem koupil?
No jasně, tu nahoře bez!
A kamarád Honza z Děčína mi k tomu půjčil i tiskárnu HP, která také jako první v historii HP měla inkoustové velkokapacitní zásobníky. Udělal jsem porovnávací test, abych zjistil, že HP ještě není zralá, připadala mi, že kluci v HP ji udělali tak, aby „taky něco v téhle rundě“ měli. Jo, ale plnění inkoustů bylo skvělé, vůbec jsem se neumazal a pohled na stav inkoustu je přehledný. Cena ale rozhodla. Koupím si Epson, protože používá piezokeramické hlavy, systém, který jsem obdivoval už od počátku jeho vzniku. Představte si dva materiály nalepené k sobě. Když jim uštědříte elektrickou ránu, prohnou se. A v tomto případě se tak zmenší objem pidizásobníčku na inkoust, což má za následek plivanec mikrokapičky inkoustu na papír. Asi tak něco kolem jednoho pikolitru. U HP a Canonu na to jdou jinak, ale doposud jsem nepochopil, jak to dělají, i když tisk mají taky skvělý, ale nerozumím tomu. A tak – jako správný technik – jsem zvolil to, čemu rozumím.
Nebylo to však jen tím. Epson mne přesvědčil lepším skenováním, protože do skeneru HP nevložíte třeba časopis, protože to panty tiskárny HP prostě (v roce 2017!) neumožňují. A k tomu tu byla spousta dalších maličkostí…
Zklamání se dostavilo až za chvíli
Pln nadšení jsem tedy začal plnit tiskárnu, která mi svým označením L386 připomněl mé začátky v počítačové branži, kdy jsem doma postavil svůj první počítač s procesorem Intel 386SX, inkoustem z lahviček.
U HP (obrázek vlevo) to šlo jednoduše, odklopili jste na straně víko kryjící zásobníky, odšpuntovali je a nalili do nich inkoust, zašpuntovali, přiklopili a dali pokyn tiskárně k tomu, aby poprvé nasála.
U Epsonu (vpravo) to bylo trochu složitější. Inkoustové vysokokapcitní zásobníky jsou totiž umístěny z boku a vypadají, jako by k tiskárně ani nepatřily, jako by je tam přidělal Přemek Podlaha a jeho nástupci, Petr Rychlý, Adéla Gondíková a kdo ví, kdo ještě. Museli jste odháknout zásobníky, položit je na bok, pak odšpuntovat náplně a nalít do nich inkoust. Při nalévání jsem byl sice bdělý a ostražitý, to mi věřte, ale přesto jsem se potřísnil barvou. Od „jakoby-k-tiskárně-nepatřícímu-držáku-inkoustů“ vedou hadičky, prostě to vypadá, jako by toto řešení někdo vyřešil u Epsonu „právě teď“ a nešlo o už roky zaběhnutou technologii. Vše jsem zašpuntoval, naklopil do svislé polohy, zakryl krytem a šel své přítelkyni ukázat, jak jsem šikovný kluk, že jsem si nalil (do zásobníků) inkoust. Kupodivu jsem se nedočkal pochvaly, jak jsem zprvu očekával, ale – jako ostatně vždy – mi bylo sděleno, že jsem prase a že se mám jít umýt. Takže s tou pochvalou „Přemkopodlahovství“ to asi nebude tak horké…
Pak tiskárna mohutně nasála a já zjistil, že ji musím po stole posunovat velmi opatrně, aby zprava přivěšené zásobníky nevyskočily z držáků. Navíc jsou zásobníky zhotoveny z umělé hmoty, které chrání kvalitu inkoustu před okolním světlem a sluncem, ale má to nevýhodu – ve srovnání s HP není tak dobře vidět, kolik v nich je inkoustu. Navíc, pokud tiskárnu máte vedle počítače, nevidíte to vůbec, protože stav inkoustu lze kontrolovat pohledem z boku. Tady si hoši z Ameriky i z Japonska ale nemají vůbec co vyčítat. Umístění zásobníků na straně je prostě blbost. Zvláště u domácí tiskárny, kterou vyplníte místo, které vám doma ještě zbylo…
Takže za půl roku jsem získal jakous takous jistotu v posunování vesele stříkající piezoelektrické multifunkce s Wi-Fi, LAN zásuvkou, a občas kontroluji, kolik v zásobnících je ještě inkoustu. Zvláště poté, co před každým tiskem mě virtuální přítel v počítači upozorňuje na to, abych kontroloval stav inkoustu, jinak prý dojde k poškození tiskárny. To mě štve, protože jinak softwarovou obsluhu této multifunkce hodnotím jako velmi dobrou, a to včetně elektronických manuálů a vyhledávání návodů na nenadálé události.
Taky jsem zjistil, že není radno tiskárnu vypínat jinak, než jejím hlavním tlačítkem – tady Epsonu dávám žlutou kartu za to, že tlačítka se bimbají ve svých pozicích jako by byly z nějaké stavebnice –, protože jinak inkoust ucpe mikrominiaturní trysky a pak se vám zdá, že tisk barevných obrázků slečen, dam, děvčat, vaší ženy i grafů je zatížen mikrominiuaturními prázdnými řádky, symbolizujícími, že něco není v pořádku. Takže pak musíte tiskovou hlavu pročistit. A to i několikrát.
To vše jsem spolkl, zvykl si na tisk přes Wi-Fi z mobilu – a tiskárna mi dělá jen radost. Když jsem byl malý, postavil jsem si totiž jeřáb z Merkuru, kde byly různé výchylky osiček vůči otvorům. Tehdy mi to nevadilo, ale u tiskárny za deset litrů peněz mi to tedy vadí, hlavně ta viklající se tlačítka. Tohle bych totiž u výrobku za deset litrů nečekal.
Pak mi také vadí to, že tiskárna je síťová, ač jsem to chtěl. To totiž dává šanci dalším obyvatelům domácnosti tisknout, kdy chtějí oni a zcela vynechat mne, jako omezující prvek. A tak na tiskárně se najednou množí výtisky azbuky, receptů, fotek kytiček i kytek, bydlení pro psy a fotografie psů. Chtěl jsem to, mám to! Takže: přínosem tiskárny je i síťový tisk, nutící mě častěji nakupovat balíky prázdného papíru – a protože tiskaři u nás doma zapomenou velmi často několik sekund poté, že si něco vytiskli – stále častěji se setkávám se žlutým kontejnerem v Českém Brodě, který mne už zdáli vítá a odklápí své víko, protože ho vždy dosyta nakrmím.
Nevesel, ale spokojen, že ji mám, i když kontrola stavu inkoustu je poněkud těžkopádná, jsem si ale mnul ruce. Tisknu levně! Teda, tisknu dokonce nejlevněji! Znáte to. Pokud vás svrbí levá ruka, něco vyhrajete. Minule mě svrběla 13. července a 14. července mi vrátili přeplatek za elektriku. Proto jsem si dal tuto tiskárnu nalevo od mého pracoviště. Když vás svrbí pravá, budete něco platit. Svrbí mě každý den a jen co začne, ozve se z kuchyně povel: „Mohl bys zajet na nákup.“ Mám ji rád, je hodná, říkal pan Hanzlík v úžasné roli o své přítelkyni, když mu radila takovým příjemným způsobem – bylo to ve filmu od pana Hrabala, jak měl pan Hanzlík ve stodole několik desítek levých holínek… A snad i proto mám laserovku napravo od svého pracoviště.
Rána jak z děla
A tak jsme vyrazili se svým synem na veletrh IFA 2017. A zde jsme navštívili stánek Epsonu, abych chlapcům z českého zastoupení, řediteli pro EMEA, vývojářům – a prostě všem – vyčinil za to, že tiskárna, které mi názvem připomíná počítač s procesorem 386SX, je nějak podezřele drahá. A není moc zrovna ergonomická. I když tiskne levně.
Nebyla k tomu příležitost.
Epson totiž vyvalil nové vysokokapacitní tiskárny a multifunkce pro domácí uživatele. Třeba tuhle: L6160.
A ty mají zásobníky vpředu. Konečně!
Je na ně – i do nich – vidět.
Používají se inkousty dodávané v nových patronách, CMYK plus u některých modelů ještě jeden samostatný na tisk černobílých dokumentů. Ten je pak větší. V případě modelu L6190, jak vidíte na obrázku, je větší zásobník na černou barvu.
Na úroveň naplnění jednotlivých zásobníků inkoustem je dobře vidět, aniž by se s tiskárnou muselo hýbat.
Dává to konečně logiku.
Bravo!
Škoda, že jsem nepočkal půl roku. Tohle stojí opravdu za to.
A tak to mám se vším. Jak si něco koupím, hned přijde něco lepšího. Bohudík pro mě (někdy) i dražšího, takže si aspoň mohu říkat, že jsem (alespoň) ušetřil.
Ale to bychom si vlastně nekoupili nikdy nic.
