Spory kolem RFID

Spory kolem RFID

Je mnoho důvodů pro to, domnívat se, že náš svět, v němž se bude v širokém měřítku využívat technologie radiofrekvenční identifikace (RFID), bude jednoduchý, elegantní a krásný. Jen si to představte: nakoupíte zboží v supermarketu, a namísto toho, abyste potom stáli dlouhou frontu u pokladny, jenom projedete skrz čtecí bránu. Na každém výrobku bude umístěný čip rádiové identifikace, takže brána okamžitě načte údaje o cenách produktů a odešle je do informačního systému supermarketu. Potom už jenom zaplatíte kreditní kartou. To vše elegantně a jednoduše, bez čekání a dlouhých front.

Ano, ohledně RFID skutečně existují optimistické vize. Jsou tu však i obavy, aby nás technologie RFID nepřiblížila scénám z knihy „Brave New World“ anglického autora Aldouse Huxleyho. Pojďme se podívat, co nám technologie radiofrekvenční identifikace přinese pozitivního, a o co nás naopak může připravit.

Označeno: Samotný čip na etiketě je pouze malý čtvereček, který je propojen s anténou obdélníkového tvaru.

Technologické minimum

Radiofrekvenční identifikace znamená oproti dnes široce využívanému čárovému kódu kvalitativní skok. Na rozdíl od něj lze rádiové čipy načítat na dálku, třeba až na stovky metrů, bez nutnosti přímého kontaktu se čtecím zařízením. Oproti čárovému kódu se čipy dají načítat hromadně, nikoli jeden po druhém, ale třeba sto RFID tagů najednou. Rozlišujeme aktivní a pasivní čipy, které mají podobu přívěsku na klíče, náramku nebo samolepky. Aktivní tagy jsou vybavené vlastní baterií, z čehož vyplývá jejich větší dosah – až stovky metrů – a také vyšší cena, v rozmezí 350 až 500 Kč za kus. V případě, že je aktivní tag vybaven například tříosým akcelerometrem – zaznamenávajícím, jak se zacházelo třeba s křehkým zbožím při transportu –, se cena aktivního tagu vyšplhá až k 5 000 korunám. Pasivní tagy nemají vlastní baterii, tudíž mají i menší dosah a nižší cenu (kolem 5 Kč za kus).

Informace z čipů se do systému přenáší prostřednictvím RFID čteček (mohou být přenosné) anebo v podobě statických bran. Při načítání informací z pasivních čipů, kterými jsou označeny výrobky v nákupním košíku, se někdy vyskytuje problém s tím, že kovy rádiové signály odrážejí a kapaliny pohlcují, což znesnadňuje čtení. Může dojít i k tomu, že zařízení načtou i čipy, které by zaznamenat neměly – třeba takové, které se nacházejí za zdí. Tento problém se dá vyřešit filtrováním podle síly signálu (RSSI).

Nástroj ještěrů z pekel

Kde všude se dnes radiofrekvenční čipy používají? Především v obchodu a logistice, kde obchodníkům poskytují lepší přehled o pohybu zboží v distribučním řetězci. RFID je využíváno pro zvyšování efektivity skladování, pro docházkové a bezpečnostní systémy, evidenci majetku a podobně. V České republice existuje celá řada projektů, kupříkladu mýtný dálniční systém (pracuje s aktivním RFID) nebo projekty Opencard a parkovací systém v centru Prahy (používá pasivní RFID).

Objevuje se zde však malý kámen úrazu: právě proto, že čipy lze načítat na dálku, vyvstává obava, že by mohly být používány i pro dohled nad lidmi a v praxi se tak přiblížit vizi čipové totality, případně se lze obávat toho, že by prostřednictvím RFID bylo možné získávat informace o nákupních zvyklostech zákazníků a tyto údaje potom využít pro cílenou reklamu. Nelze se divit, že na webu se vyskytují stránky desítek iniciativ ochránců svobody a soukromí brojících proti radiofrekvenčním čipům. V některých případech může takový odpor nabývat až „kosmicky psychotických rozměrů“ – například na webu Vesmírných lidí se píše: „Nenechte se očipovat! Stojí za tím ještěři z pekel, kteří mají v úmyslu zvýšit kontrolu lidstva ze současných 95 na 99,9 procenta.“

Jedná se samozřejmě o extrém – lze však říci, že technologie RFID, podobně jako každá jiná, je dvojsečná, protože některé staré problémy vyřeší, zatímco jiné přivodí. V každém případě platí, že nás vždy posouvá někam jinam. „Hranice toho, kam až lze zajít a co všechno lze opatřit čipem, je těžko představitelná. Všeobecně lze říci, že cokoliv, co dnes obsahuje čárový kód, může být v budoucnu označeno RFID čipem,“ říká Karel Maroušek z firmy Active-id, zabývající se implementací RFID systémů. „Budoucnosti, kdy by byli lidé očipováni – třeba kvůli strachu z terorismu –, se velmi obávám a zároveň doufám, že nikdy nepřijde. Na druhou stranu je ale potřeba upozornit i na přínosy očipování, tedy například na možnost rychlé a přesné informace o aktuálním stavu pacienta, včetně informací o lécích, které užívá – a to i v případě, kdy je pacient v bezvědomí. Takový čip samozřejmě ještě nemusí být umístěn pod kůží.“

Cílená reklama: Ano, nebo ne?

Jako zajímavý příklad použití RFID v obchodě může posloužit i systém s LCD cenovkami – jejich pomocí lze rychle a pružně měnit ceny a další informace o zboží. Jedná se o oboustrannou bezdrátovou komunikaci kontrolérů a elektronických cenovek, vybavených vlastním zdrojem a slušným výpočetním výkonem. Systém dokáže během několika minut rychlostí 172 kb za sekundu radiofrekvenčně změnit stovky cenovek, které promítnou novou cenu a informace na bitmapový displej. I navzdory vysoké ceně těchto systémů již byly hlavními světovými hráči provedeny tisíce instalací – hlavně z toho důvodu, že plošné přeceňování je příliš náročné, a také kvůli vysokým postihům za klamání zákazníka rozdílnými cenami.

O něco spornější už je využití RFID pro reklamu cílenou na zákazníky supermarketů. Tento systém vyžaduje, aby každý košík či vozík byl opatřen aktivním RFID tagem, na nějž v prostoru supermarketu reaguje čtečka propojená s LCD panelem. Obsluha u vchodu každému příchozímu subjektivně přidělí určitý sociální status, například: muž / mladý / bohatý / s dětmi. V případě takového zákazníka systém spustí v prostoru mléčných výrobků reklamu cílenou na jeho děti – a ty už zmrzlinu na tatínkovi vyžadoní. Systém RFID tedy má v tomto případě posloužit majitelům, kteří by chtěli vytáhnout z kapes zákazníků ještě víc peněz – na druhou stranu je třeba říct, že může být přínosný i pro zákazníka, protože ho upozorní na akce, slevy a podobně.

Domácí vězení s čipem

Při zaslechnutí výrazu „radiofrekvenční identifikace“ v souvislosti s „kontrolou a sledováním lidí“ dochází samozřejmě u ochránců lidských práv a svobody k těžké alergické reakci. Je to zcela pochopitelné, přesto nelze říct, že toto spojení znamená cosi výlučně negativního. Radiofrekvenční identifikace například sehrává klíčovou roli při zavádění instituce domácího vězení. České věznice jsou přeplněné a tento systém má v případě lehčích přestupků umožnit, aby si odsouzený trest odnětí svobody odseděl doma. V tomto případě se využívá aktivní RFID tag připevněný na kotníku vězně, tento čip komunikuje se čtečkou v místě bydliště či zaměstnání a softwarová aplikace potom analyzuje standardní a nestandardní chování.

Kontroverze bude vyvolávat i navrhované využití RFID čipů v zaměstnání. „Velký přínos automatické identifikace a lokalizace lidí vidím ve využívání aktivních RFID systémů na pracovišti,“ říká Karel Maroušek. „Pokud člověk při nástupu do práce obdrží aktivní identifikátor a po práci jej opět odevzdá, nezasahuje tato technologie do jeho soukromého života, a dovolím si tvrdit, že v případě každého z nás by dohled systému nad naším chováním na pracovišti znamenal zvýšení efektivity.“

Jak už bylo zmíněno, každá technologie v sobě skrývá pozitivní i negativní aspekt a zatímco určité problémy vyřeší, jiné přivodí – což jednoznačně platí i u RFID. „I nůž lze použít ke krájení ovoce, ale zároveň i jako zbraň,“ dodává k tomu Karel Maroušek. Každá technologie nás vždy posouvá „někam jinam“, a je třeba říct, že nad tímto procesem máme kontrolu jen v omezené míře.