Hlavním argumentem pro pořízení SSD disku je vysoká přenosová rychlost a rychlá přístupová doba. Kdo si jednou zvykl na práci s počítačem, který je vybaven SSD diskem, už by se nikdy k magnetickému systémovému disku nevrátil. Cena SSD disků navíc neustále klesá a jejich kapacita a rychlost se zvyšují. Není proto divu, že jim čím dál tím více uživatelů svěřuje do úschovy svá cenná data. Moderní flashové disky ale od samého počátku provází pověra, že v případě poruchy SSD disky zapomenou uložená data stejně rychle, jako je dokážou uložit. Debaty o problémech s trvanlivostí a bezpečností SSD disků začaly již v okamžiku, kdy se zjistilo, že flashové buňky, které představují médium, na němž jsou v SSD disku uložena data, vydrží jen omezený počet zápisů. Paměťové buňky moderních SSD disků mají životnost jen v řádu 1 000 až 3 000 zápisových a mazacích cyklů. První SSD disky, jako byl například Intel X25, řešily tento problém tak, že kontrolovaly, kolik takových cyklů mají jednotlivé buňky za sebou, a rozkládaly data při zápisu tak, aby disk rovnoměrně využíval všechny buňky, které měl k dispozici, a nedocházelo tak k nadměrnému opotřebování jen některých z nich. V další generaci SSD disků způsoboval problémy řadič SandForce SF 2000, který byl populární především pro svou vysokou rychlost a přijatelnou cenu, ale který kvůli chybě ve firmwaru způsobil havárii řady počítačů. Známé problémy se stabilitou mají také SSD disky osazené řadičem Indilinx Barefoot, které za určitých podmínek způsobují zatuhnutí Windows.
Celý článek si můžete přečíst v papírovém Chipu 2/2014 nebo v jeho elektronické verzi pro tablety, které vychází 24. ledna 2014.
6 foto
video
