Spiknutí začíná v roce 1924 v jedné zapadlé místnosti v Ženevě. Šéfové největších světových továren na žárovky se sejdou a vytvoří nelegální kartel. Nejdůležitější výsledek jejich setkání: životnost žárovek, které v té době vydržely zhruba 2500 provozních hodin, je omezena maximálně na jeden tisíc.
Poprvé v historii je spotřební zboží všemi předními výrobci záměrně manipulováno tak, aby se rychleji prodávalo. Jediný cíl je prodat co nejvíce. Obyčejné žárovky by teoreticky mohly svítit téměř věčně. V jedné hasičské stanici v USA funguje starobylá žárovka nepřetržitě už 111 let. Takzvaný kartel výrobců žárovek "Phoebus" je však pouhou předehrou ke gigantickému průmyslovému spiknutí.
Tajná dohoda výrobců
V roce 1942 probíhá s největšími výrobci žárovek v USA soud. Jejich kartel je rozbitý. Některé společnosti jsou odsouzeny k zaplacení vysokých pokut. To však nic nemění na omezené době životnosti žárovky – od roku 1924 svítí maximálně 1000 hodin. Výrobci jednoduše používají tenčí vlákna, která se rychleji vypalují a ignorují nové technologie. Dodnes se proslýchá, že kartel existuje v utajení i nadále.
Zatímco soudní proces proti výrobcům žárovek v roce 1942 vyvolá první malou vlnu šoku mezi zákazníky, kteří se cítí být firmami podvedeni, stále více výrobců se snaží životnost svých produktů tajně zkracovat. Takzvané plánované zastarávání – záměrně naprogramovaná samodestrukce výrobku – se stalo tajným základním principem mnoha společností. Doposud to však bylo obtížné prokázat. Důvodem je také to, že společnosti nechtějí čelit žalobám.
Paměťová past: proč výrobci uměle snižují kapacitu?
Také pevné disky jsou ovlivněny snahami o snížení jejich životnosti. | Zdroj: MH Rhee/Pixabay
Plánovaná samodestrukce výrobku je však jen jednou z mnoha technik, které společnosti používají, aby nás přiměly kupovat stále nové věci. Dalším příkladem je umělé snižování kapacit. Například pevné disky: pro většinu výrobců je nejlevnější udržovat výrobky ve stále stejném nastavení.
Proto se pevné disky vyrábějí vždy v maximální možné velikosti. Zákazníci však chtějí rozmanitost. Chtějí mít možnost sami rozhodnout, kolik gigabajtů by měl jejich pevný disk nabízet. Výrobci tak vytvářejí iluzi výběru umělým omezováním kapacity některých modelů disků. Pevné disky s kapacitami 160, 320 a 500 GB od jednoho výrobce jsou často naprosto identický model.
Podobný příkladem jsou akumulátory pro vozidla. Provozní doba je téměř vždy uměle zkrácena o dvě třetiny. I v tomto případě konstruktéři vyvinuli řešení, které má situaci napravit, ale trh zatím úspěšně brání jeho šíření. Zákazníci jsou ale tlačeni ke většímu utrácení peněz nejen umělým snižováním výkonu.
Proč některé výrobky stále rychleji ztrácí svůj lesk
Nekvalitní povrchové materiály jsou častou příčinou rychlé ztráty atraktivního vzhledu. Je to vidět i na ochranných pouzdrech. | Zdroj: Nicholas Santoianni/Unsplash
Nový produkt vypadá dokonale, například smartphone. Ale už po několika měsících se tu a tam odloupne barva. A nejpozději, když se objeví nástupce s úplně jiným designem, už stávající telefon vypadá mírně řečeno unaveně.
Existuje na to metoda. V průmyslu se neustále zpracovávají povrchové materiály, které se obzvlášť rychle opotřebovávají. Příkladem je často nekvalitní umělá kůže, na které zvlášť dobře ulpívá pot a prach. Kromě toho se společnosti záměrně snaží neustále měnit design svých výrobků, takže starší modely již nevypadají atraktivně. I když zařízení stále funguje bezvadně, máme tendenci ho rychle nahradit novým, svěle vypadajícím modelem. A právě tam číhá další past.
Kompatibilita – proč staré a nové často nejde dohromady
Každý tu situaci zná: nová aplikace není kompatibilní se starším mobilním telefonem, je nainstalován nový operační systém a najednou už nelze otevřít staré soubory, starý objektiv se už nevejde do nového fotoaparátu, nový mobil už nejde nabíjet starou nabíječkou. A takto lze pokračovat téměř donekonečna.
Důsledkem je, že spolu s pořízením nového produktu si často musíme koupit celou řadu dalších věcí. Zatím jen málokterý šéf společnosti vidí potřebu tento stav přehodnotit. A to i přesto, že plánované zastarávání výrobků skrývá mnohá nebezpečí: v silničním provozu jsou poruchy akumulátorů častou příčinou komplikací, produkujeme více elektronického i toxického odpadu, a spotřebováváme při tom cenné suroviny.
