Magnetické pevné disky? Dalo by se říct, že jsou pomalé, náchylné na poškození a technologicky zastaralé. Za paměťová úložiště budoucnosti jsou považovány SSD disky. Flashové paměti dnes najdeme ve všech mobilních zařízeních, ve většině lepších notebooků a do svých strojů si je z výkonnostních důvodů montují i majitelé stolních počítačů. Žádná jiná komponenta totiž neurychlí běh počítače právě jako systémový SSD disk. Budoucnost SSD disků však není tak jednoznačná. Jejich cena se může ještě trochu snížit, hustota dat, a tedy i jejich kapacita se pravděpodobně ještě zdvojnásobí, ale to už bude z hlediska vývoje SSD patrně vše. SSD disky s kapacitou okolo jednoho terabajtu budou vždy drahé a svou kapacitou se stejně nebudou moci rovnat diskům magnetickým. Klasický pevný disk s magnetickými plotnami tedy zdaleka není mrtvý, jeho vývoj ale stojí na zásadní křižovatce.
Současná perpendikulární (kolmá) technologie záznamu téměř dosáhla svého technologického limitu a z hlediska vzrůstající kapacity má před sebou už jen dva roky života. Pokud by ale největší výrobci pevných disků Seagate, Western Digital a Toshiba v budoucnu přešli na jednu ze tří technologií popisovaných v tomto článku, mohli bychom se dočkat 3,5“ pevných disků s kapacitou 60 TB a více. Vzhledem k tomu, že vyšší kapacita těchto disků by musela být provázena i vyšší hustotou uložených dat, zvýšila by se i přenosová rychlost a přístupová doba těchto disků, a to až k hodnotám, kterými dnes disponují pouze SSD disky. Čím kratší vzdálenost k uloženým datům musí čtecí a záznamové hlavy urazit, tím rychlejší je i datový provoz disku. Pokud tedy i do budoucna budou uživatelé potřebovat stále větší prostor pro ukládání dat, velmi pravděpodobně se zase dočkáme doby, kdy budou magnetické disky výkonnostně stačit i nárokům nejnáročnějších uživatelů.
Celý článek si přečtěte v papírovém Chipu 11/2012, nebo v jeho elektronické verzi pro tablety.
