V ideálním případě by si uživatelé měli dobře rozmyslet praktické záležitosti, tedy jakým způsobem budou přenosný počítač používat, jak vysoký výkon a jak dlouhou výdrž na baterii požadují, jak často jej budou přenášet, jak velký displej s jakým rozlišením potřebují, zda využijí dotykový displej a zda jim nebude vadit jeho lesklý povrch, nebo zda raději dají přednost matnému panelu, na kterém se dá pracovat i na slunečním světle. Pro některé uživatele jsou zase důležitými kritérii odolnost šasi, bezpečnost nebo portová výbava.
Ne vždy ale tak moc záleží na ceně. Tu dnes stále více určuje „stylovost“, tedy vzhled a značka počítače. Často se stává, že uživatelé preferují vizuální stránku a výrobce notebooku nad cenou, a dají tak přednost dražšímu a hůře vybavenému modelu před výkonnějším a praktičtějším strojem bez okázalého designu. Výrobci dnes mnohdy nabízí řadu verzí jednoho šasi s různou konfigurací a méně znalí uživatelé si raději vybírají podle typu procesoru než podle jiných, v praktickém provozu důležitějších faktorů. Prostě řečeno, notebook dnes vybíráme spíše jako oblečení nebo automobil než jako praktického služebníka. V tomto článku vám poradíme, jak správně vybrat i s ohledem na budoucnost.
Příliš rychlý vývoj
Vývoj počítačů je v porovnání s jinými technickými přístroji mnohem rychlejší a v podstatě kopíruje známý Moorův zákon, který udává dvojnásobné zrychlení či dvojnásobný pokles ceny počítačových komponent během každých dvou až tří let. O jeho udržitelnosti do budoucna můžeme vést debaty, ale jisté je, že nebýt tohoto zákona, přenosný počítač by dnes stále byl stejně luxusním prostředkem, jako je elektromobil. Pokud by automobilový průmysl postupoval ve vývoji stejně rychle jako ten počítačový, automobily by stály třetinu, jezdily by téměř zadarmo, rychleji a zároveň bezpečněji. Na druhou stranu by pravděpodobně vydržely jen tři až čtyři roky a víc peněz než za benzin bychom zaplatili za servis a aktualizace firmwaru.
Logickou daní za překotný vývoj počítačové techniky je její rychlejší morální zastarávání. Před patnácti lety stál dobrý notebook pětinásobek měsíčního platu a uživatelé jej běžně provozovali deset i více let. Dnešní základní notebook stojí polovinu průměrného měsíčního platu, luxusnější verze pak o něco víc než jeden měsíční plat. Průměrná délka služby moderního notebooku se zkrátila na čtyři roky, nicméně i po jejím uplynutí počítač většinou stále funguje. Majitele už ale z různých důvodů (chybějící moderní porty, opotřebovaná baterie a klávesnice, vyviklané panty displeje...) příliš omezuje, tak jej raději vymění za nový.
Rychlejší morální zastarávání dnešních notebooků padá i na vrub omezeným možnostem upgradu a domácí úpravy. Komponenty, které dříve bylo možné snadno a rychle vyměnit, dnes už prakticky upgradovat nelze. Ultrabooky a tablety totiž nemají ani snadno výměnnou baterii, ani dvířka pro výměnu paměťových modulů či pevného disku. Během trvání záruky tak musí úpravy ultratenkých přenosných počítačů provádět drahý autorizovaný servis. Po uplynutí záruky pak mohou ultrabook otevřít i sami uživatelé, avšak v domácích podmínkách si na to většina z nich netroufne. V řadě případů jsou navíc nutné speciální šroubováky a často i tepelná pistole. Dnešní ultrabooky mají navíc unikátní tvarované akumulátory, které zpravidla druhovýrobci nenabízí, takže je nutné kupovat drahé originální díly. Nejtenčí notebooky používají většinou miniaturní SSD disky s rozhraním M.2, které se sice dnes už dají snadno sehnat, avšak klonování systémového oddílu z M.2 disku na M.2 disk není v domácích podmínkách jednoduché. Pro upgrade RAM bývá k dispozici obvykle jen jeden slot, zpravidla již osazený paměťovým modulem od výrobce.
Když nový, tak moderní
Než za cenu kompromisů zbytečně prodlužovat životnost staršího notebooku, vyplatí se dnes pořídit nový, zvláště pak pokud se jedná o váš pracovní nástroj. Nová generace notebooků, ultrabooků a 2v1 zařízení umožňuje většinou minimálně osmihodinovou práci na baterii a spolu s malými rozměry a nízkou hmotností tak představuje ideální volbu pro pracovníky, kteří pravidelně přenáší notebook z práce domů. Řada zaměstnavatelů dnes nabízí možnost částečné práce z domova, a pokud chcete občas provozovat „home office“, potřebujete přístup k firemnímu serveru, což většinou znamená, že musíte pracovat z firemního notebooku. Tahat s sebou několikrát týdně 15,6", nebo dokonce větší stroj není praktické. Z toho důvodu dnes většina profesionálních uživatelů dává přednost 12" až 14" zařízením s hmotností pod 1,5 kg, jejichž rozměry umožňují snadné přenášení v aktovce či batohu.
Moderní utrabooky a 2v1 zařízení jsou zpravidla osazeny procesory Intel Skylake či Kaby Lake, optimalizovanými pro spolupráci s Windows 10. Samozřejmě na nich lze provozovat i Windows 7 nebo 8, ale uživatelé v takovém případě přijdou o řadu výhod. Nejmarkantnější z nich je lepší spolupráce s dotykovými displeji s vysokým rozlišením.
Displeje s vyšším než Full HD rozlišením se dnes běžně používají i v mobilních telefonech s 5" úhlopříčkou. Důvod je jediný – vyšší rozlišení přináší jemnější obraz a dnes již automaticky neznamená příliš malé a špatně čitelné ikony a písmo. Tedy alespoň ne na mobilních platformách a na Windows 10; předchozí verze Windows mají s optimalizací uživatelského rozhraní pro vyšší než Full HD rozlišení značné problémy. Windows 10 nabízí dostatečně velké a snadno čitelné ikony, nabídky a fonty i na 12" displeji s WQHD rozlišením, kterým je například osazen 2v1 notebook Acer Alpha 12. Řada ultrabooků a 2v1, třeba Dell XPS, nabízí na displeji s úhlopříčkou mezi 12 až 14 palci dokonce ještě vyšší „4K“ rozlišení 3 840 x 2 160 bodů.
Na 12" displeji Aceru Alpha 12 kombinuje WQHD rozlišení kvalitní prokreslení grafiky a obrázků s dostatečně velkými ikonami a čitelným písmem.
Zvláště pro uživatele, kteří na displeji přenosného počítače prezentují obsah ostatním, je značnou výhodou moderních ultrabooků a 2v1 zařízení možnost přetočení displeje o 360° nebo postavení do režimu „stan“. Pohodlnou možnost přetočení displeje ale ocení i domácí uživatelé ve chvílích, kdy nemusí používat klávesnici a jen sledují filmy nebo hrají hry. Jednoduchým pohybem totiž dokážou přeměnit pracovní nástroj v tablet nebo přenosný miniaturní monitor.
Na trhu je dnes množství 2v1 zařízení s různými technickými řešeními spojení klávesnice s displejem. Klasické 2v1 přístroje většinou obsahují odpojitelnou klávesnici v kombinaci s podpůrným stojánkem tabletové části. Vzhledem k tomu, že veškerá hardwarová výbava včetně portů je zasazena do displejové části, ani v režimu tablet nepřicházíte o výpočetní výkon nebo portovou výbavu. Klávesnicová část většinou neobsahuje rozšiřující porty, druhý pevný disk nebo druhou baterii.
Monitor jako dokovací stanice
Hlavní výhodou moderního portu typu USB-C je jeho vysoká datová propustnost a zároveň schopnost přenosný počítač napájet. Aby ale bylo možné přes USB-C kabel přenášet video, data i elektrický proud, musí být notebook osazen konektorem, který splňuje jak standard Thunderbolt 3, tak specifikaci Power Delivery. Poté už stačí jen pořídit některý z monitorů osazených USB-C portem, jichž se na trhu objevuje stále víc. V testovací laboratoři Chipu jsme v poslední době vyzkoušeli několik monitorů, které kromě zobrazování videosignálu poslouží i jako dokovací stanice, přes jediný tenký kabel dokážou kromě videa ve vysokém rozlišení přenášet i data pro USB rozbočovač integrovaný v monitoru a navíc zvládnou notebook či 2v1 tablet i dobíjet.
Jednou z hlavních výhod stylových miniaturních notebooků a 2v1 zařízení je SSD disk. Flashové úložiště je absolutně tiché, odolné proti nárazům, menší než magnetický disk a nesrovnatelně rychlejší. Většina dnes prodávaných ultrabooků používá miniaturní SATA SSD disky v podobě M.2 kartiček. Ty jsou stejně rychlé jako 2,5“ verze, ale zaberou mnohem méně místa. Tyto disky přenášejí data 3–5x rychleji než magnetické disky a mají řádově rychlejší přístupovou dobu. Zajišťují tak rychlejší probuzení systému ze spánkového režimu, bleskové otevírání aplikací a pocitově plynulejší běh počítače. Výhody SSD disku jsme se rozhodli otestovat na dvou noteboocích Asus Zenbook UX303UA s identickou konfigurací. Oba stroje mají stejný procesor, stejnou kapacitu RAM, grafickou kartu a 13,3“ úhlopříčku s Full HD rozlišením. Liší se pouze dotykovým displejem. Zatímco model s SSD diskem se z hluboké hibernace probudí za jednu sekundu, verzi s SSHD diskem to trvá 12 sekund. Podobný výsledek jsme naměřili i při startu Windows 10. Zatímco úplné zapnutí notebooku s SSD diskem do načtení systému trvá 10 sekund, modelu s SSHD diskem to zabere 21 sekund. Pozitivní vliv SSD disku na výkon i výdrž notebooku je patrný z hodnot naměřených benchmarkem PCMark 7.
Lenovo Yoga Book: Milník, nebo slepá ulička?
Se zařízeními, která mají potenciál změnit vývoj odvětví přenosných počítačů, se setkáváme jen výjimečně, ale Lenovo Yoga Book je jedním z nich. Vypadá jako dětská hračka a stejně tak i váží, přesto je to prakticky plnohodnotný počítač. Subtilní konstrukce má dostatek šarmu, design notebooku je čistý a elegantní, také díky povedenému „hodinářskému“ kloubu mezi klávesnicí a displejem, který Lenovo použilo již v nejvyšší řadě ultrabooků Yoga 900.
Díky celkové tloušťce pouhých 10 mm a hmotnosti necelých 700 gramů se s novou Yogou v ruce pracuje stejně dobře jako s běžným tabletem, přesto má ale hardwarovou klávesnici, a to ne ledajakou. Ve vypnutém stavu není klávesnice vůbec vidět, je totiž dotyková s haptickou vibrační odezvou. Díky povedenému podsvícení působí klávesnice nečekaně příjemným dojmem. Na tlačítkách o velikosti 17 x 15 mm se překvapivě dobře píše. Na tvorbu delších textů sice ideální není, ale pár tisíc znaků jsme na ní bez problémů napsali. Plochu klávesnice lze navíc stisknutím jediného tlačítka přeměnit v grafický tablet o rozměrech 214 × 134 mm, který rozlišuje 2 048 úrovní přítlaku. Pomocí dodávaného pera tak na něm mohou uživatelé i kreslit. Do stylusu lze vložit i náplň s kuličkovým perem, takže tablet dokáže průběžně digitalizovat i ručně pořizované poznámky. K ideálnímu využití této funkce ale zatím chybí vhodná softwarová výbava.
Superkompaktní rozměry přináší kompromisy na straně portové výbavy. Zařízení disponuje pouze microUSB a microHDMI portem, chybí USB-C, které by se kvůli tloušťce těžko vměstnalo, k dispozici je ale slot pro microSD a v námi testované nejdražší verzi i pro nanoSIM LTE kartu. 10,1” dotykový IPS displej má Full HD rozlišení a velmi slušný kontrast i jas. Příjemně nás překvapil i zvuk. Zařízení nemá protiskluzové nožičky, takže celou spodní stranou dosedá na plochu stolu, kterou využívá jako rezonanční desku, ale špatně nezní ani v ruce. Vzhledem k extrémně nízké tloušťce nepřekvapuje použití slabšího čtyřjádrového procesoru Intel Atom x5-Z8550, výhradu ale zaslouží pouze 64GB eMMC flash disk, který při prvním spuštění počítače uživateli nabídne pouze XX GB volného místa. Na Windows je to málo, existuje ale i levnější varianta s Androidem. S ohledem na velikost a hmotnost je téměř neuvěřitelné, že Yoga Book vydrží na baterii pracovat deset až dvanáct hodin, ani s displejem staženým na minimum jsme se ale nedostali na výrobcem slibovaných 13 hodin. V náročném benchmarku PCMark 8 dosáhl notebook výdrže 7 hodin a 41 minut.
Yoga Book má i své slabší stránky. Dotykovou klávesnici mu vyčítat nelze, ta je základem celého konceptu a v podstatě vytváří charisma tohoto zařízení. Potíže jsme měli s otevíráním notebooku a vylepšit by zasloužil i zbytečně malý touchpad, stylus a softwarová výbava. Na to, že se jedná o první generaci, je ale výsledek vynikající. S ohledem na zajímavou cenu asi není s nákupem nutné čekat. Za rok už nebude Yoga Book vyvolávat takový zájem okolí jako dnes, momentálně tento notebook přitahuje pozornost jako magnet.