AMD Fusion „Ontario“ — srovnání velikosti s tužkou
Tento rok přicházejí na trh první počítače s vícejádrovými procesory obsahujícími i jádra grafická. Díky integraci bude vysoký multimediální výkon dostupný i za poměrně příznivou cenu, a to i v počítačích přenosných s vysokou výdrží.
Zatím může být těžké představit si, k čemu všemu takový výkon bude, kromě spousty rybiček v akvárku (anebo 3D hraní), ale využití se jistě najde řada, a nejen ve zpracování obrazu a zvuku — je jen na vývojářích, aby v jakémkoli problému rozpoznali příležitost pro paralelní výpočty (při kterých se operace provede s datovým vektorem).
Integrované vícejádrové procesory od Intelu byly kódově označeny „Sandy Bridge“, a nyní jsou oficiálně „druhá generace procesorů Intel Core“.
AMD svou řadu pojmenovalo AMD Fusion, což je docela přiléhavé. Obecně se rozhodlo nazývat je APU — accelerated processing units. Zda se pojmenování ujme mimo AMD, to je otázka. Různá APU budou různě výkonná podle toho, kolik budou obsahovat jader a jakých.
AMD Fusion už nyní podporuje DirectX 11 (a v něm obsažené rozhraní pro akcelerované výpočty DirectCompute) a zároveň má vyzrálou implementaci OpenCL — pod názvem ATI Stream SDK. Sandy Bridge podporuje jen DirectX 10.1; DirectX 11 bude přímo podporovat až generace příští — Ivy Bridge — která možná přijde až za rok. A současná alfa‑verze OpenCL SDK od Intelu zatím nevyužívá grafických jader v Sandy Bridge.
Hardwarově obě řešení plně integrují vše, co dříve obstarával „severní můstek“ čipové sady, i veškeré nutné funkce obvodu grafického. Kromě APU už tedy bude počítač potřebovat v základu jen „jižní můstek“ čipové sady obsluhující periferie, a paměť RAM; ta bude pro všechna jádra jednotná, třebaže první generace AMD Fusion rozlišuje mezi oblastí přístupnou jádrům vektorovým a oblastí přístupnou jádrům skalárním; potřebuje tedy i obvod na rychlý přenos dat mezi oběma oblastmi. AMD má v úmyslu omezení odstranit v generaci příští.
Dávné grafické karty neuměly samy spočítat nic, jen převáděly data z grafické paměti na obraz na monitoru. Kvůli rostoucím požadavkům na multimedia získávaly počítače grafické obvody stále schopnější, až začalo být škoda nechávat je ležet ladem, když se zrovna nepracuje přímo s grafikou. Nyní vývoj osobních počítačů dospěl do bodu, kdy by bylo nadále nehospodárné, i by omezovalo celkový výkon, držet GPU mimo procesor hlavní. Podobný výlet mimo procesor a zpět si kdysi udělaly operace v plovoucí desetinné čárce vůbec.
