Chip 03/2021: Neuronové sítě ze starých filmů odstraní chvění, škrábance a skvrny, automaticky je kolorují a přepočítají na vysoké rozlišení. Výsledky digitálních úprav jsou ohromující. Divák se ocitá v určitém druhu „stroje času“, v němž ho tvůrci pozvou na výlet Paříží roku 1890 nebo dostane možnost vidět první kinofilm světa bez chvění a v plném rozlišení – například spot trvající 50 vteřin, s nímž v roce 1896 bratři Lumiérové šokovali publikum. Záznam ukazuje vlak, který vjíždí na nádraží francouzského pobřežního města La Ciotat. Diváci ze současnosti si tak mohou připomenout, proč pohyblivé obrazy vyvolaly u tehdejších návštěvníků kina takovou paniku.
Myšlenka využít strojové učení pro přípravu starých fotografií a filmů a následně je automaticky kolorovat není z technického hlediska nijak nová. Neuronové sítě se učí na mnoha příkladech. Síť je trénována na detekci barevných a černobílých obrazů, které byly vytvořené ze zdrojových. Učí se, jaké znaky si v obou datových sadách navzájem odpovídají a jakým způsobem je třeba příslušnou datovou sadu změnit, aby se stala základem pro jinou.
Barevný obraz vlastně není kolorován jednoznačně správně nebo špatně – vypadá jenom lépe či hůře.
Přinášejí však tyto úpravy bližší pohled na historii? Je opravdu naším cílem to, aby historický materiál vyvolával dojem, že se to vše odehrálo teprve včera? Na tyto i další technické otázky najdete odpovědi v novém Chipu. Březnové číslo je v prodeji už od 24. února.
