Analogové počítače jsou konstruovány zcela jinak než ty digitální. Jejich programy nejsou sousledností výpočetních instrukcí, uložených na disku jako posloupnost nul a jedniček, ale skrývají se v kabeláži. Software a hardware zde tvoří jeden celek. Software analogových počítačů spojuje výpočetní bloky, které si předávají vstupní signály, multiplikují je, srovnávají a mohou je integrovat. Nedá se s tím sice udělat všechno, co umí digitální počítač, ale na druhou stranu je možné díky tomu řešit problémy, s nimiž mají digitální souputníci potíže. Analogové stroje tak například řeší vědecké otázky popisované diferenciálními rovnicemi – molekulární dynamiku, mechaniku proudění, ale také výpočty z biologie nebo ekonomie.
Využívají zároveň skutečnosti, že některé komplikované matematické operace, například integrály, se v elektronickém světě dají docela jednoduše modelovat pomocí nabití kondenzátoru.
Mnoho nadšenců toto technologické dědictví oživuje a dociluje tím ohromujících úspěchů. Pojďte se s Chipem podívat, jaké praktické uplatnění mají v dnešním digitálním světě analogové přístroje. Více v lednovém vydání, které je v prodeji od 19. prosince.
Československý počítač MEDA 42 TA ze sedmdesátých let
