Nějaký CJS tu nabízí k instalaci Flickr
Stížnost mnoha návštěvníků Chrome Web Store je stále táž: „Podsouváte nám tu pouhé záložky s velkými ikonami a vydáváte je za aplikace — ale takhle si my aplikace nepředstavujeme!“ Že „aplikace“ pro Chrome jsou vlastně jen záložky, je patrno zejména z mnoha těch „aplikací“‑odkazů na weby známé, kterýchž autoři nemají s odkazovaným webem očividně mnoho společného.
Dělá si z nás Google blázny? Google to myslí víceméně dobře, jen to uživatelům nevysvětluje otevřeně. Nechce ani tak podvodně vydávat záložky za aplikace, nýbrž chce změnit naše uvažování o tom, co je aplikace. Zvykli jsme si mít aplikaci za něco, co nainstalujeme na počítač. To přitom s podstatou aplikace — tedy čehosi užitného — souvisí pramálo.
Google chce, abychom webové aplikace začali považovat za aplikace stejně hodnotné jako kterékoli jiné. Proto je nabízí pod velkými ikonami a říká jim aplikace, ačkoli kliknutím se vlastně jen odkážeme na určitý web — na aplikaci webovou. (Není‑li aplikace napsána jako rozšíření, jak ještě zmíníme.)
Týž CJS nabízí „k instalaci“ také Facebook
Google tak činí proto, že razí cloud computing a Chrome OS a vůbec se nás snaží vytrhnout ze závislosti na Microsoftu a jeho Windows a přivést nás více na web, kde panuje on.
Jenže není na světě člověka, který by dokázal jasně a neotřesitelně vymezit rozdíl mezi webem, který aplikací není, a webem, který aplikací je. (Chtít tu dělicí čáru najít, to je asi jako chtít ji najít mezi ovocem a zeleninou — co činí meloun ovocem, ale okurku zeleninou?)
Pro Chrome Web Store je to ostatně jedno — ikona může odkazovat na webovou adresu jakoukoli.
Mají tedy ty velké ikony nějaký jiný význam, kromě toho, že jsou záložkami? Trochu ano, ale dozvíte se to jen z nápovědy pro vývojáře. Některé webové aplikace mohou požadovat určitá přístupová práva, například právo zjistit vaši zeměpisnou polohu nebo přistupovat k historii navštívených stánek, a tak podobně. (Ovšemže se řada dalších aplikací bez takových zvláštních práv obejde.)
Když instalujete „aplikaci“ z Chrome Web Store, doopravdy si stahujete jen malý soubor, který obsahuje popis aplikace a její ikonu. Součástí popisu, zvaného manifest, může být požadavek na určitá práva. Vyžadují‑li váš souhlas, zobrazí se žádost o souhlas při instalaci aplikace — vlastně při instalaci ikony aplikace. Souhlas platí pro všechna URL vyjmenovaná v manifestu. Bez instalace aplikační ikony (respektive manifestu) by o přístup musela žádat navštívená webová stránka nebo stránky aplikace.
U ikon už nainstalovaných není žel způsobu, jak se podívat, která práva k nim patří a pro který rozsah URL. Co jste jednou odsouhlasili, to je uloženo jen někde „uvnitř“. Předpokládáme, že odinstalací ikony souhlas odvoláte…
Aplikace jako rozšíření
Co jsme napsali výše, platí pro aplikace hostované na webu. Tedy pro aplikace, ke kterým byste klidně mohli přistupovat i bez instalace jejich ikony.
Aplikace ve výpise rozšíření
Lze však napsat aplikaci i tak, aby se skutečně stáhla na počítač — přinejmenším zčásti. Tyto aplikace Google nazývá aplikace „balené“ (packaged apps). Taková aplikace je napsána vlastně jako rozšíření, třebaže s určitými odlišnostmi od rozšíření pravých. Její nainstalovaná ikona odkazuje na rozšíření — na adresu počínající „chrome‑extension://“. Aplikace se tedy objeví i ve výpisu rozšíření. Některé jsou dokonce napsány tak, že běží trvale na pozadí jako některá jiná rozšíření…
Oproti pravým rozšířením mají balené aplikace jednu možnost navíc, a o několik možností méně: Mohou obsahovat nejméně jednu HTML stránku se svým rozhraním, která je tedy dostupná i offline. Zato postrádají možnost sledovat a reagovat na některé události v prohlížeči, jak činí rozšíření pravá, jež dokáží pozměňovat obsah cizích načítaných stránek anebo se integrovat do rozhraní prohlížeče a odpovědět na nějaký obecný úkon uživatele. (Přesně: „packaged“ aplikace údajně nemají přístup k „browser actions“ a k „page actions“.)
Je dosti nešikovné, že velkými ikonami aplikací prozatím nemůžete nijak hýbat — nemůžete si je přerovnat, jak by vám bylo libo. Když si tedy jejich ikon přidáte příliš mnoho, začnou co rychlý přístup k webovým aplikacím postrádat na smyslu. Jedno řešení by bylo…
Objevili jsme, že ikonu aplikace můžete snadno přetáhnout (tažením překopírovat) mezi jiné záložky na lištu záložek. Můžete si tedy na liště vytvořit složky přímo pro aplikace, do kterých si aplikace roztřídíte podle libosti. Jestliže si aplikace při instalaci výslovně neřekla o zvláštní práva, pak se asi nestane nic, ani když její ikonu aplikační poté odinstalujete. Velké ikony některých méně užívaných aplikací si díky tomu můžete odinstalovat a ponechat si aplikace jen v záložkách.
Navíc, narazíte‑li na pěkný web, který v podstatě slouží jako webová aplikace, jen zatím nemá ikonu v Chrome Web Store, můžete si jej zařadit alespoň mezi jiné aplikace v záložkách…
Mezi záložky lze bez potíží přetáhnout i ikony aplikací „balených“ — aplikací napsaných jako rozšíření. Vždyť jsou to koneckonců jen odkazy na místně uložená rozšíření.
Není však cesty opačné — nemůžete záložku přetáhnout zpět mezi aplikace. Přetažením zpět do okna prohlížeče prostě otevřete daný web — danou adresu. Krom toho, kde by se pro běžné záložky vzala ikona 128×128?
Ukázali jsme si, že velké aplikační ikony v Google Chrome mají určitý smysl a nejsou toliko podvodem a habaďůrou. Jenže Google nezvolil nejlepší způsob, jak je uživatelům předložit. Ve snaze nezatížit je podrobnostmi technickými zdánlivě podvádí a předstírá, namísto toho, aby vysvětloval a pojmenovával otevřeně. Mnohému by předešlo už to, kdyby v Chrome Web Store po pravdě nabízel „nainstalovat ikonu aplikace“ a ne jen „nainstalovat“. Pomohlo by určitě i to, kdyby aplikační ikony měly uživatelem zobrazitelné vlastnosti, ze kterých by bylo patrno, co opravdu jsou. (Kam odkazují a která práva mají povolena.)
