Pojmy jako interoperabilita nebo využití sekundárních dat budou donuceny sestoupit z platformy nenaplněných prezentací a vtipných standupů na konferencích nebo parlamentních workshopech, bez odkladů a dlouhých diskusí se zapojit do života občanů, pacientů, zdravotnických profesionálů.
Velmi rychle k velmi odvážným cílům směřuje Evropská komise zřízením Evropského prostoru pro zdravotní data. Zamýšlí dosáhnut lepšího postavení jednotlivců v rámci systému zdravotní péče zajištěním digitálního přístupu k elektronickým osobním zdravotním údajům na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU.
Chce rozvinout skutečný jednotný trh se systémy elektronických zdravotních záznamů, příslušnými zdravotnickými prostředky a systémy umělé inteligence. Deklaruje podporu jednotného, důvěryhodného a účinného uspořádání k využívání zdravotních dat pro účely výzkumu, inovací, tvorby politik a regulační činnosti.
V uplynulém období byly konkrétní a účinné kroky k digitalizaci zdravotnictví spíše doménou soukromého sektoru nebo zdravotních pojišťoven. Orgány státní správy spolu s některými zřizovanými organizacemi se, až na výjimky typu eRecept, uspokojovaly opakovanou formulací teoretických východisek a nenaplněnými přísliby.
O první pohled na to, co nás zřejmě čeká a nemine s EHDS jsme se zeptali JUDr. Ladislava Švece, ředitele Kanceláře zdravotního pojištění.
Zběžný pohled na cíle Nařízení o EHDS vyvolává obvyklou představu orgánů státní správy jako garanta celého řešení. Je to jediná správná cesta? Uměl byste si představit jiný model?
Pokud bude nařízení schváleno přibližně v podobě, v jaké bylo navrženo, vyřeší právně závazně ty nejtěžší úkoly elektronizace v oblasti primárních dat. Mám na mysli zejména standardizaci elektronických datových sad a povinnost jejich zpřístupnění informačními systémy poskytovatelů.
Po národních státech pak bude vyžadována existence infrastruktury, která umožní přenos dat, jejich správu vlastníkem (pojištěncem/pacientem) a schopnost ověření jeho identity.
Nařízení neříká, že musí jít o řešení vybudované státem specificky pro tento účel. Dobrý hospodář by se proto podíval, zda již odpovídající infrastruktura neexistuje. V rámci zdravotního pojištění v zabezpečeném rámci komunikujeme elektronicky ohromné množství dat generovaných poskytovateli i pojišťovnami.
Pro tento účel jsou dávno vytvořené příslušné kanály, webové služby, portály a navazující komunikační služby. Zároveň mají všechny pojišťovny vybudovány platformy elektronické komunikace s pojištěnci, většinou již i prostřednictvím mobilních aplikací. V nich již nyní mohou pojištěnci přistupovat (nejen) k datům o čerpaných službách.
Otázka ověření identity je v těchto aplikacích vyřešena, například stále běžnějším využitím bankovní identity. | Zdroj: Bret Kavanaugh/Unsplash
V nejpokročilejších řešeních mohou pojištěnci prostřednictvím mobilní aplikace rozhodnout o zpřístupnění dat dalšímu poskytovateli. Netvrdím, že je tuto infrastrukturu možné vzít a zítra použít pro sdílení dat ze zdravotnické dokumentace.
Její rozšíření a přizpůsobení požadavkům e-Health by ale bylo dle mého názoru nejen možné, ale i vysoce efektivní. Navíc by decentralizované řešení (přístup k datům pojištěnci zprostředkuje jeho pojišťovna) lépe odpovídalo systému, který zde máme. Budování nové centrální státní infrastruktury, včetně paralelního registru pojištěnců/pacientů a centrálního portálu/aplikace pro přístup k datům, jen dále oslabí vazbu pojištěnce na pojišťovnu a povede k posílení paternalistických prvků státního zdravotnictví.
A to není podle mne směr, kterým by se měl systém vydat. Každopádně, pokud již má být centrální infrastruktura vytvořena, přimlouval bych se alespoň za zachování možnosti souběžné existence decentralizovaného řešení, provozovaného v rámci zdravotního pojištění.
Naplnění ambiciózních cílů Nařízení o EHDS si vynutí nákladné strukturální změny způsobu zpracování, uchování a sdílení primárních i sekundárních zdravotnických dat. V případě, že jejich realizace spočine na bedrech zdravotních pojišťoven, budou pojišťovny tyto změny schopné financovat např. s využitím zdrojů evropských fondů? Zdá se, že zdravotní pojišťovny se vyšší míře úsilí při získání a využití evropských fondů k realizaci projektů komunikace s klienty i poskytovateli zatím spíše vyhýbaly.
Nevidím žádný důvod, proč bychom nemohli v rámci veřejného zdravotního pojištění využít možností evropského financování. Ostatně jsme to tak již v minulosti opakovaně učinili.
Pro informaci, dnes již mnoho let digitalizovaná elektronická výměna dat a dokumentů mezi českým systémem veřejného zdravotního pojištění a systémy ostatních evropských států (mimochodem též na základě evropského nařízení) byla prostřednictvím KZP financována právě z evropských dotací. A příjemci prostředků byly i jednotlivé zdravotní pojišťovny.
Pokud tedy někdo říká, že tento způsob financování není možný, můžeme doložit, že možný je. Fakt, že bez velkých slov, s nulovými náklady státu a celkovými náklady malých desítek mil. Kč již roky provozujeme poměrně komplikované e-Health řešení, přes které ročně národně i mezinárodně protékají informace o nárocích více než půl milionu pojištěnců, může být také dobrým příkladem efektivity řešení, zajišťovaných a provozovaných mimo státní aparát.
Dosud se pokusy o zákonnou regulaci digitalizace zdravotnictví soustředily ponejvíc na zákon o elektronizaci zdravotnictví. Odpovědné subjekty poněkud pominuly nezbytné úpravy zákona o zdravotních službách a zákonů o zdravotním pojištění. Domníváte se, že jediná účelově zjednodušená regulace poskytuje dostatečný potenciál k naplnění zadání, požadovaného Nařízení?
Zaprvé nařízení EU jsou aplikována přímo. Jinými slovy, tam kde bude nařízení EU ukládat cokoliv jiného, než chce český zákon, se český zákon prostě nepoužije. Tam kde je zjevné, co nařízení chce, nemusí vůbec dojít k národní úpravě a je možné postupovat přímo podle nařízení. I bez úpravy v našich předpisech tak budeme muset umět nařízení aplikovat.
Například pokud si dobře vzpomínám, návrh nařízení obsahuje povinnost poskytovatele zpřístupněná data číst. Pokud je něco takto jasně vyjádřeno v nařízení, nebude nezbytně nutné to do zákona o službách přepisovat.
Pokud bychom ale chtěli něco upravit podrobněji, nebo navíc (například přímé zpřístupnění některých informací dalším subjektům), měli bychom to případně do národní legislativy vtělit. Stejně tak bude určitě nutné upravit všechny zmíněné národní předpisy v případě, kdy by nakonec ke schválení evropského nařízení nedošlo.
Nařízení o EHDS předpokládá pokrytí nově definovaných nebo aktualizovaných kompetencí zřízením nejméně sedmi exekutivních subjektů. V současnosti vzniká v rámci státní správy Národní centrum elektronického zdravotnictví. Může organizační složka plně podřízená státní správě naplnit zadání určené samostatné a kompetentní organizaci?
Půjde o různé orgány, zřizované pro různé účely. U každého by tak mělo být zváženo odpovídající řešení. Například posuzováním přístupnosti sekundárních dat žadateli asi nebude rozumné pověřit orgán, který je zároveň shromažďuje a podobně.
U těch klíčových koordinačních orgánů, které by měly řídit proces elektronizace, jsem přesvědčen, že by mělo jít o profesionální, na politice a stavu státní správy nezávislé instituce s vlastním rozpočtem a agendou. Stejně jako všude jinde bych chtěl vidět, že jde o orgány, které mají konkrétní odpovědnou hlavu a vlastní odborníky, kteří se věnují problematice skutečně na full time.
Jen žádné další vznešeně pojmenovávané národní komise, výbory, skupiny, centra apod., složené z lidí, kteří v rámci hlavní činnosti řeší něco zcela jiného. Žádné přelepování existujících oddělení novými názvy. A pokud se vrátím k Vaší otázce, zda může celý proces koordinovat organizační složka MZ, pak samozřejmě ano. Ale se vším, co k fungování státní správy patří, a co tak trefně pojmenoval Nejvyšší kontrolní úřad, když hodnotil její kontinuitu a výkonnost.
Za Chip Digital Health se ptal Martin Doležal
