Nákladné inkousty - Klamou, maskují, zveličují…

Špatná metodika: Informace Kodaku o počtu vytištěných stránek jsou zavádějící.

Ať už je to ČSN, spotřeba paliva automobilů nebo osvědčení o úspoře energie u ledničky – různé standardy a normy nás provázejí snad všemi oblastmi života. Důvod je celkem jasný: uživatelé by měli mít možnost porovnávat, aby si mohli vybrat to lepší a levnější a aby věděli, jakou službu za své peníze dostanou. Jak se ale zdá, inkoustové kartridže jsou výjimkou. Přestože i zde existují testovací normy a lze ověřit, kolik stránek je konkrétně možné vytisknout, mnoho výrobců výsledky „vylepšuje“.

Tak například Kodak – tento výrobce tiskáren vychvaluje na svých evropských webových stránkách své nové inkoustové kartridže. Slibuje, že pokud přejdete na tiskové řešení Kodaku, ušetříte ročně až 98 eur. To je dost překvapivé sdělení vzhledem k tomu, že Kodak, stejně jako řada dalších výrobců, v poslední době zvýšil ceny svých inkoustových kartridží.
Cena standardní kartridže (černé) je 9,99 eura, množství inkoustu v kartridži se však snížilo.

Cena barevných kartridží teď činí asi 17,99 eura, což je přibližně o 17 procent více než dřív, vytisknete s nimi však jen cca o deset stránek více. A ještě je tu tzv. XL kartridž: podle Kodaku s ní vytisknete o neuvěřitelných 70 % víc než se standardní náplní. Tato kartridž se však v „testech“ placených Kodakem nikdy neobjeví.

Čistá práce – tedy alespoň pokud někdo chce, aby se zvýšení cen stalo pro uživatele co nejméně transparentním. Na webových stránkách Kodaku je velmi malým písmem uvedeno: „[Hodnoty] byly stanoveny při nepřetržitém tisku podle normy ISO/IEC 24711 za použití vzorové stránky ISO/IEC 19752, nebo podle testovací metodiky firmy Kodak pro all-in-one tiskárny. Skutečné výsledky se mohou lišit.“

Drahý srpen: V srpnu mnoho výrobců opět zvýšilo své ceny.

Rozdíl: Laserové testy pro inkoustové tiskárny

Realita je prostá: skutečné výsledky se mohou, ale v podstatě musí lišit od výsledků takovýchto „testů“, už jen proto, že Kodak pro své testování používá testovací stránky původně navržené pro laserové tiskárny. Přestože to není zakázané, uživatele to jistě mate.
Podle Kodaku se standardní kartridž vyprázdní až po vytištění 425 stránek. Na toto opravdu pěkné číslo pak samozřejmě firma na svých webových stránkách láká svoje zákazníky.
Pěkné číslo je to i vzhledem k tomu, co nabízí jiní výrobci: například Canon slibuje u svých kartridží vytištění pouze 324 stránek, přitom jejich cena je o 50 procent vyšší (stojí asi 15 eur). Canon však při testech používá zkušební stránky vyvinuté pro inkoustové tiskárny – a ty obsahují více grafiky. Kodak sice také testuje svoje tiskárny podle této mnohem realističtější normy, výsledné hodnoty jsou však hluboko ukryty – z webové stránky si musíte stáhnout 100stránkový PDF dokument. Z údajných 440 stran, které vytiskl Kodak ESP 6150, se po použití testovací stránky pro inkoustové tiskárny najednou stane 284 stránek. Kdo si to chce ale ověřit, musí se dostat až na 49. stránku zmíněného PDF souboru.

Kodak si je sice tohoto problému vědom, podává k tomu ale následující vysvětlení: „Podle našeho názoru je použití tohoto standardu a jeho výsledků pro uživatele, kteří sledují nízkou cenu za tisk, pochopitelné. Když se uživatel rozhoduje, jaký typ tiskárny si zakoupí, musí si odpovědět na otázku, kolik stran bude tisknout černobíle. To je velmi důležité. Navíc pomocí normy ISO 19752 mohou spotřebitelé mnohem snadněji porovnat náklady na černobílý tisk u laserových a inkoustových tiskáren.“ Pouze porovnatelnost se specifikacemi dalších výrobců není v tomto případě podporována.

Zklamání: Nepěkné triky s houbičkou a ovladači

Porovnání výsledků testů Kodaku s těmi, které provedli jiní výrobci, například HP nebo Epson, ukázalo, že se výsledky liší o více než pět procent. Epson nám potvrdil, že test byl proveden v souladu s normami pro inkoustové tiskárny, tudíž že rozdíl ve výsledcích nelze vysvětlit. Testovací protokoly firmy Epson však nejsou veřejně přístupné. 

Všichni výrobci využívají mezer v testovacích procedurách a více či méně výsledky „přibarvují“. Je to samozřejmě dáno tím, že cena zařízení (tiskárny, multifunkčního zařízení) je uměle nízká, aby nalákala zákazníka, a obrat a zisk se pak musí kompenzovat prostřednictvím inkoustu. Hodně peněz a času je také věnováno na vývoj nových typů kartridží (třeba s novým čipem), které se tak snadno nedají nahradit levnějšími alternativami. To pak vede k tomu, že uživatel nemůže v praxi dosáhnout vysněných hodnot z „testů“ výrobců. To už ale uživatel v podstatě očekává, stejně jako v případě spotřeby pohonných hmot u automobilů – zde má také specifikace k realitě hodně daleko.