Krotitel mýtů
Mýtus
Máte-li na obrazovce monitoru otevřené důvěrné dokumenty, existuje riziko, že je osoba sedící naproti vám může rozpoznat v odrazu vašich očí.
| NOVÝ SERIÁL |
|---|
| V tomto seriálu osvětlujeme běžné mýty světa počítačů a z technického hlediska zkoumáme jejich pravdivost. |
Skutečnost
Můžeme se dohadovat o tom, že oko je zrcadlem duše, ale není pochyb o tom, že náš zrakový orgán rovněž velmi efektivně odráží okolní prostředí. Při pečlivém a dlouhém pohledu do očí naproti sedícího člověka můžeme rozpoznat určité tvary i struktury předmětu, který sleduje, a poznáme tak například, jestli sleduje na monitoru bílé pozadí pravděpodobně textového editoru, či zda se dívá na film. Podrobnější detaily je možné zaznamenat až prostřednictvím citlivé zvětšovací fotografické techniky. Učinili jsme pokus a pomocí cenově dostupného dalekohledu s ohniskovou vzdáleností 1 000 mm a digitální zrcadlovky jsme v očích našeho pokusného kolegy dokázali zaznamenat jednotlivá písmena textu, který si prohlížel na obrazovce monitoru. Nejprve jsme to samé zkoušeli s běžným, 200mm makroobjektivem Nikon a už při prvním pokusu byl výsledek nadějný. Dokázali jsme rozpoznat větší obrázky a loga zobrazená na obrazovce. Vzhledem ke krátké, přibližně 10cm vzdálenosti od zaznamenávaného objektu (oka) se ale tento způsob špionáže nejeví moc praktickým. Proto jsme raději použili 800mm teleobjektiv Canon, který v kombinaci se zrcadlovkou EOS 7D efektivně poslouží jako objektiv se 1 200mm ohniskovou vzdáleností. S touto výbavou jsme v pokusných podmínkách dosáhli dobrého výsledku, v praxi bychom se však museli vyrovnat s řadou faktorů ztěžujících efektivní špionáž. Velké zakřivení oka zmenšuje a zatemňuje odrážený obraz, takže i za pomoci výkonného teleskopu jsme museli záznam provádět s dlouhou expoziční dobou. Vzhledem k neustálému pohybu očí se pak obraz rozmazává a i po následné úpravě na počítači bylo možné rozpoznat pouze velké a výrazné prvky snímaného odrazu obrazovky. V případě, že sledujeme obrazovku s vysokým rozlišením, navíc nastává jev popisovaný tzv. Rayleighovým kritériem, které určuje maximální rozlišení teleobjektivu v závislosti na vlastnostech použitého objektivu. Další komplikaci představují rušivé prvky, jako jsou odrazy oken, prachové částice ve vzduchu či teplotní rozdíly mezi objektivem a zaznamenávaným objektem. Není tedy divu, že se nám nakonec text sledovaný na monitoru a odrážený lidským okem nepodařilo rozpoznat.
Potenciální špion může ale uspět, budete-li číst text na obrazovce pomocí brýlí nebo pokud se v okolí budou nacházet vhodné odrazové objekty, jako jsou například zrcadla, sklenice, okna či chromované části nábytku. Pomocí těchto nehybných odrazů lze z určité vzdálenosti a s následným zpracováním na počítači text odrážený z obrazovky rozpoznat. Ani tak se ale nemusíte bát, protože fotoaparát by se musel nacházet ve stejné místnosti a takto velký, téměř pětikilový teleobjektiv je nápadný asi jako hroch na pohovce.
