Photokina 2010: více kompaktů s pořádným snímačem

Velice kompaktní Samsung NX100 skrývá sensor APS‑C. Samsung umístil některé ovládání na objektiv. Přístroj však nemá stabilisaci obrazu.

Sony α NEX‑5 — tenký prcek s velkým objektivem; díky naprosto minimalistickému designu je to prý nejmenší fotoaparát s výměnnými objektivy na světě; uvnitř snímač APS‑C.

Panasonic Lumix DMC­‑GH2 — jako předchůdce GH1 je i tento Lumix zvlášť uzpůsoben i k záznamu videa.

Olympus E‑PL1 — řada digitálních kompaktů PEN oživuje tradici kompaktů Olympus z let šedesátých a sedmdesátých minulého století; jakkoli je retro, dostupná je v barvách různých.

Překvapení veletrhu: FujiFilm Finepix X100 — přímo ultra retro — má pevný objektiv s pevným ohniskem (s pološirokým úhlem), mnohé základní ovládání je mechanické. Na trh má přijít počátkem roku 2011.

« »

Pro tuto třídu zatím nemáme prosté a jednoznačné jméno, tedy řekněme, že jsou to „kompakty s velkým snímačem“. Obsahují totiž tytéž snímače co nejnižší třída zrcadlovek — zrcadlovek amatérských. Do vcelku malého těla se takový snímač vejde; zrcadlovky jsou velké mimo jiné pro přítomnost zrcadla a pro složitou stavbu optického hledáčku.

Tyto kompakty lze poznat podle toho, že na malé tělo je upevněn nebývale velký objektiv. A bezpečně je poznáte podle ohniskových vzdáleností napsaných na objektivu — nebudou v milimetrech, nýbrž v desítkách milimetrů.

Proč a pro koho mají takové přístroje smysl? — Jde právě o větší snímač. Snímače malých digitálních kompaktů jsou totiž drobné natolik, že příliš narážejí na fyzikální omezení — přinejmenším současné technologie. Pro svou titěrnost (jen několik milimetrů na několik milimetrů) trpí šumem, který nejenže je na některých snímcích přímo vidět, ale krom toho omezuje vlastně všechny zásadní veličiny digitální fotografie: jak skutečné rozlišení snímků, tak dynamický rozsah, tak jemnost podání barevného. (Šumem trpí malé snímače proto, že jsou nehledě na své rozměry rozděleny na milióny pixelů.)

Snímače i těch nejlevnějších zrcadlovek — a zmíněných „velkých“ kompaktů — mají plochu několikanásobnou, a tomu odpovídající mnohem vyšší kvalitu snímků. Kvalitu, která bývala pro leckterého amatéra hlavním důvodem, proč si pořídil zrcadlovku. Mnohé kompakty nové třídy mají dokonce bajonet na objektivy výměnné — to se zdá být nynějším hlavním proudem, ač tu a tam se najde i model s objektivem pevným.

Tedy vzdáte‑li se hledáčku zrcadlovky (a její bytelné stavby s pořádným madlem), stále získáte většinu jejích ostatních výhod, ale ušetříte peníze i váhu. To může dosud nerozhodnutému zájemci o vážnější fotografování docela zamotat hlavu…

Uveďme však přinejmenším to, že tyto kompakty pomaleji zaostřují, ježto prozatím nejsou vybaveny zaostřováním fázovým jako zrcadlovky.

S nástupem těchto přístrojů se asi dílem sníží prodej zrcadlovek, avšak mnohem ohroženější se zdají být velké kompakty se snímačem malým, jako je například Canon PowerShot řady G nebo Nikon Coolpix řady P. Jestliže tyto postupně z trhu zmizí, ježto pozbudou přitažlivosti, možná nám bude stačit říkat „velké kompakty“.