Jedním z největších fenoménů spojených s digitalizací a mobilitou je v současné době nárůst počtu připojených chytrých zařízení, jako jsou autonomní vozidla, drony nebo roboty. Aby mohla tato zařízení fungovat skutečně autonomně, je nezbytné, aby byla schopna samostatné analýzy prostředí, jednání a učení na základě zpětné vazby. Proto v této oblasti hovoříme o procesu strojového učení, který se v mnohém podobá vývoji lidí na základě získaných zkušeností a poznatků.
Rozvoj a aplikace inteligentních autonomních systémů byly v minulosti brzděny primárně nedostatkem odpovídající výpočetní a paměťové kapacity, dostupné přímo v zařízeních. V posledních letech však i tato oblast zaznamenala obrovský pokrok a vznikla celá řada výzkumným programů, do kterých se zapojuje velké množství nejen technologických firem. Mezi ně patří například i společnost Ericsson, která ve spolupráci s Volvo Cars vyvíjí software pro autonomní automobily, který se soustředí na zajištění stabilního připojení v místech, jako jsou rychlostní silnice a dálnice, kde stávající technologie selhávají, protože nejsou stavěny pro použití v rychle se pohybujících připojených zařízeních (v tomto případě automobilech). Pokrytí mobilních datových sítí je navíc nejsilnější a nejspolehlivější ve velkých městech, zatímco na dálnicích a v odlehlých místech bývá stále ještě omezené a nestabilní.
Jaké sítě budou autonomní stroje potřebovat se dočtete v červencovém Chipu.
.jpg)
6 foto
video
