Pětice komisařů; jejich hlasy rozhodnou.
V úterý 21. prosince zasedne FCC (americká Federální komunikační komise). Nejdůležitějším bodem veřejného jednání bude „Nařízení pro otevřený Internet“ (Open Internet Order). To je pokus FCC zavést v USA pravidla síťové neutrality.
Síťovou neutralitou se myslí to, že poskytovatelé internetu nesmějí rozlišovat (= diskriminovat) mezi službami, kterých chce uživatel na síti využívat, ani mezi adresami, na které uživatel přistupuje. (Ovšem pokud ty služby nebo cílové adresy neporušují zákon.) Síť má být vůči přenášenému obsahu neutrální.
To se poskytovatelům ovšem nelíbí, neboť je to zásah do způsobu, jakým svou síť spravují; známe přece snahy omezovat určitý druh síťového provozu ve snaze ochránit síť před přetížením. A to je dílem jádra sporu: má se nechat na poskytovatelích, jakým způsobem budou zacházet s provozem ve své síti, anebo se jim má přikázat neutralita? Ta krom toho může zasahovat i do možností účtování za služby.
Zásada síťové neutrality má své zastánce; jsou mezi nimi i největší poskytovatelé internetových služeb, jako Google, Amazon nebo eBay; a také firmy Apple nebo Microsoft. Zejména Google (a jeho služba YouTube) je předmětem úvah poskytovatelů o výběru internetového „mýtného“, nebo řekněme „výpalného“, ač poskytovatelé by to asi nazvali spíše „příspěvkem na infrastrukturu“. Pro síťovou neutralitu se vyslovuje i vynálezce webu sir Tim Berners‑Lee.
Proti regulaci se ovšem staví, jak jinak, poskytovatelé připojení: firmy telekomunikační a kabelové. (Ze známých osobností Internetu pak například Bob Kahn, spolutvůrce internetového protokolu — IP.) Zpravidla argumentují tím, že pravidla síťové neutrality by jim zvýšila náklady, a tedy by zhoršila nebo prodražila služby. Slýchá se i to, že by zbrzdila investice do oboru.
Americký Kongres je silným odpůrcem snah FCC — orgánu sice Kongresem zřízeného, ale na něm nezávislého — a pohrozil, že jakékoli nařízení zvrátí u soudu. Odpor vedou republikáni, ale přidali se k nim i mnozí demokraté. Můžete je považovat za osvícené zastánce volného trhu, anebo vás může napadnout, že giganti telekomunikační lépe lobují…
V Evropě se oproti USA těšíme síťové neutralitě ne sice úplné, ale prý poměrně větší, a to díky vyšší soutěži mezi poskytovateli a operátory, vynucené některými stávajícími evropskými zákony, například o přenositelnosti čísel. V méně regulované Americe si poskytovatelé vůči zákazníkům dovolují zjevně více. Současný stav je tam výsledkem toho, že FCC v roce 2005 (a v jiném složení) reklasifikovala DSL ze služby telekomunikační na službu informační, a tak ji vyňala z přísných požadavků na neutralitu služeb komunikačních.
EU schválila revidovaná telekomunikační pravidla v roce 2009; do národních zákonů se mají promítnout nejpozději do května 2011. Úplnou síťovou neutralitu nevynucují a řízení provozu poskytovatelem/operátorem připouštějí, přitom však trvají na zachování „svobodného přístupu k internetovým službám a aplikacím“, ať tím se myslí cokoli. Kdyby byl přístup ohrožen, může národní regulátor určitou základní úroveň určité služby i nařídit. Nebrání se však poskytovatelům/operátorům v tom, aby za určité služby účtovali třeba i příplatek.
Letos Evropská komise sice opět otevřela veřejnou debatu o síťové neutralitě, nakonec však usoudila, že další doplnění již schválená pravidla nepotřebují.
