A mohli bychom jít ještě dál. Sanitka by totiž semaforům mohla předem odeslat svou plánovanou trasu a ty by mohly připravit její průjezd městem až do nemocnice. Je to sci-fi? Nikoliv, i tohle může umožnit internet věcí.
Společnost T-Mobile představila v polovině května síť určenou pro internet věcí. A kvůli tomu se téma internetu věcí dostalo opět do popředí zájmů. Zkuste se zamyslet. Co vás napadne jako první, když se řekne internet věcí? Podobnou otázku položila nedávno českým IT odborníkům také společnost Cisco. Jejich odpovědi byly zřejmě podobné těm vašim. Podle 38 procent respondentů se internet věcí uplatní především v domácích spotřebičích.
Avšak propojení různých „věcí“ v domácnosti může mít podle Pavla Křižanovského i mnohem praktičtější dopady. Například, už několik let můžeme pomocí SMS ovládat topení. To je jistě příjemné, ale co kdybychom se s tím nemuseli vůbec otravovat? Jednoduše, co kdyby to topení zařídilo za nás? Není to nic nemožného. Jedním ze základních komponent internetu věcí jsou senzory. Podle analytiků společnosti Gartner se počet připojených „věcí“ blíží již 6 miliardám a brzy překročí počet obyvatel na zemi. „Podle studie Visual Networking Index bude na každého člověka na světě v roce 2019 připadat přibližně 3,2 zařízení. V témže roce přesáhne počet M2M modulů hranici 10,5 miliardy, přičemž asi polovina z toho připadne právě na domácnosti,“ doplňuje Pavel Křižanovský z Cisca. Díky těmto senzorům může třeba termostat zjistit, jestli v místnosti někdo je, a podle toho nastavit potřebnou teplotu. A stejně tak můžou senzory automaticky zhasnout světla, pokud v místnosti nikdo není. Prostor pro úspory je v tomto směru obrovský.
Systém přirozeně nemusí spoléhat na předpotopní pohybová čidla, může analyzovat i informace ze senzorů v místnosti, čímž získá mnohem přesnější a spolehlivější informace. Dokonce – aniž bychom příliš přeháněli – náš dům může využít informace z našeho auta k tomu, aby zvýšil teplotu ještě před tím, než se vrátíme z práce. Fenomén tzv. Connected Cars je nyní na vzestupu. Takže, brání něco tomu, aby naše auto zařídilo, abychom se v zimě vrátili do příjemně vyhřátého bytu? Ne.
Nejen zelená vlna
Tímto se tak trochu vracíme k příkladu z úvodu. Je zřejmě jasné, že stavět síť jen pro lednice, sporáky, termostaty a možná ještě fit náramky by bylo poněkud nepraktické. Senzory dnes už najdeme téměř na každém kroku, a snad proto hovoří Cisco a Pavel Křižanovský stále častěji o Internetu of Everything (internetu všeho). Vzájemné propojení těchto senzorů a z nich analýza dat v reálném čase může přinést úspory řádově ještě vyšší než ty, které si umíme představit v domácnosti.
Pokud se propojí auta (a mohou k tomu stačit i aplikace podobné jako je Waze v mobilních telefonech řidičů) s městskou infrastrukturou, můžeme se konečně dočkat i funkční „zelené vlny“. Systémy na základě velmi přesných dat z celé řady senzorů totiž budou schopné analyzovat reálný provoz na silnici a automaticky nastavit intervaly na semaforech tak, aby doprava ve městě byla co nejplynulejší. To může podle dopravních odborníků znamenat zrychlení v řádech desítek minut, a to i na relativně krátké trase. O ušetřeném palivu a menším znečištění životního prostředí ani nemluvě.
Sladký život v (ne)bezpečí
Snad každému se musí zamlouvat představa, že místo hodiny pojede z práce třeba jen třicet minut a vrátí se do pěkně vytopeného (v létě naopak vychlazeného) bytu. A možná přesto v leckom hlodá červíček pochybností… Neotevřeme propojením svých aut, domácností a dalších věcí s internetem cestu ke kybernetickým útokům? Nebude moci útočník přenastavit všechny semafory ve městě a způsobit tak chaos?
V reakci na růst počtu připojených zařízení už i firmy zabývající se kybernetickou bezpečností mění strategii. Dříve se obrana proti těmto útokům soustředila na hranice sítě, tedy obvykle na bezpečnostní brány v podobě firewallů. S rostoucím počtem různých mobilních zařízení je dnes už ale těžké určit, kde vlastně vstupní brána sítě je. Obrana se proto nejčastěji posunuje přímo k samotné infrastruktuře a bezpečnostní algoritmy a zařízení analyzují provoz uvnitř sítě a snaží se detekovat podezřelé chování a odhalit útok. Přitom už nemusí existovat ani nějaké kontrolní body, které kód analyzují. Bezpečnostní algoritmy totiž mohou být integrovány přímo do samotné síťové infrastruktury, která je již vybavena inteligencí dostatečnou pro odhalení útoku a obranu. Někdy se tak hovoří o konceptu „Network As a Senzor“.
Díky tomu lze spustit obranu i proti škodlivým kódům, které nebyly předtím ještě detekovány.
A právě postupné rozšiřování bezpečnostních standardů i do oblasti internetu věcí je nutnou podmínkou, aby mohl být celý koncept uveden do života. Nicméně, právě firmy se zkušenostmi ze světa IT jsou zvyklé s kyber-piráty bojovat již delší dobu. Integrace bezpečnosti přímo do jednotlivých prvků síťové architektury a využívání dalších nástrojů pro boj proti pokročilým hrozbám pomáhá zmenšovat potenciální rizika.
5 foto
