V reakci na sdělení veřejného ochránce práv, který se rozhodl zahájit šetření z vlastní iniciativy v souvislosti se záměrem ČTÚ již neuložit od příštího roku povinnost provozovat veřejné telefonní automaty, došlo k jednání nejvyšších představitelů obou institucí.
Obě strany na schůzce prodiskutovaly zmíněnou problematiku. ČTÚ předložil pro diskusi podklady a dokumenty, z nichž při formulaci záměru vycházel. Veřejný ochránce práv se s nimi seznámil. Jde především o to, že komunikace prostřednictvím veřejných automatů je stále častěji nahrazována využíváním mobilních telefonů. Díky postupnému dokrývání míst bez signálu mobilní sítě, tzv. bílých míst, tak představuje užívání a volání prostřednictvím mobilních telefonů vhodnou alternativu.
Ačkoliv není dle názoru ochránce nezbytné za každou cenu trvat na zachování veřejných telefonních automatů, je třeba zajistit dostupnost hlasových služeb pro ty nejzranitelnější osoby v situacích, kdy mobilní telefon z různých důvodů nelze použít (např. osoby ohrožené domácím násilím, zasažené jinou nenadálou krizovou situací apod.). Předsedkyně Rady ČTÚ přislíbila, že v rámci svých kompetencí bude hledat řešení, jak zajistit pro tyto osoby adekvátní náhradu za veřejné telefonní automaty. Veřejný ochránce práv ji v tom podporuje a bude jí nápomocný.
Veřejných telefonních automatů je v současné době provozováno asi 1150. Co se týká historie, první telefonní pražská ústředna byla zřízena v roce 1882 v Praze na Malém náměstí, v Richterově domě. Telefonní budky se v Praze objevily poprvé v roce 1911. Vrchol přišel v druhé polovině devadesátých let dvacátého století, kdy počet budek dosáhl počtu cca 30 000.
