Tísnivé údolí neboli uncanny valley
Může jít o deep fake videa, ale třeba i částečně animovanou postavu v jinak hraném filmu. Jeden pohled a hned víte, že něco není v pořádku. Že to něco, na co se díváte, není lidské.
Pojem tísnivé údolí označuje psychologický jev, kdy na nás lidské napodobeniny – například robotické nebo digitální obličeje – začnou působit nepříjemně právě ve chvíli, kdy se příliš blíží skutečnému člověku, ale ještě ho zcela nedosahují. Místo sympatie vyvolávají odpor, úzkost a jistý podvědomý pocit tísnivosti.
Termín zpopularizoval japonský robotik Masahiro Mori už v 70. letech. Ukázal, že naše přijetí robotických podob vzrůstá, pokud jsou zjevně mechanické nebo stylizované. Ale když napodobení vypadá téměř jako člověk, ale ne zcela – s realistickou kůží, očima a mimikou – mozek zachytí drobné nesrovnalosti a spustí řadu varovných reakcí.
Mohlo by vás zajímat
Téma rozebíral už Sigmund Freud
Ve své eseji z roku 1919 tento psychologický jev zmiňoval už Sigmund Freud. Nazval jej „das Unheimliche“ (zvláštní, nepříjemné) a pro příklad si vybral panenku, protože v té době nebylo nic jako synteticky generovaní lidé.
Dětská panenka imitující dítě nám dnes už ten tísnivý pocit nepředá, ale sami si vzpomeňte, jak se cítíte třeba při pohledu na figuríny v obchodě s oblečením.
Zdroj: se svolením Jeffa Nobbse
Doba AI, doba tísnivého údolí
Pojďme ale od Freuda a Moriho do současnosti. S tísnivým údolím se můžeme setkat na denní bázi, protože neustále jsou na nás chrleny obličeje buď kompletně vytvořené umělou inteligencí, anebo částečně animované, semi-syntetické.
Když odhlédneme od klasických pohyblivých výtvorů umělé inteligence, které tvoří například nástroj Sora, stačí se podívat na filmy či seriály kompletně animované tou nejmodernější počítačovou technologií, kdy vlastně skoro imitují skutečné herce. Třeba Polární expres či Beowulf.
Zdroj:
theryaney / YouTube
To stejné platí o částečném doanimování postav do filmů, jejichž představitelé před nebo během natáčení zemřeli. Například Carrie Fisherová, alias princezna Leia v nejnovější trilogii Star Wars. Pohled na tyto postavy není pro lidský mozek příjemný a jednoduše pozná, že něco není v pořádku.
Jak ale bude vývoj AI generovaných obličejů pokračovat dál? To nikdo neví a pojí se s tím i obrovské riziko kybernetických podvodů, kvalitnějších deep fake videí a podobně. Zajímavou ukázkou je webová stránka ThisPersonDoesNotExist, která pomocí několika obličejů člověka vygeneruje syntetický portrét neexistující osoby. U 80 % těchto obličejů si ani nevšimnete, že jde o falešný „generát“.
Zdroj: IEEE, Michal Lecko, ThisPersonDoesNotExist
video
